Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující

RADLO A PLUH.

Příspěvkem k poznání starého slovanského zemědělství napsal L. Niederle.

I.

S prvými počátky zemědělství setkáváme se u Slovanů již dávno před dobou historickou. Ovšem nebylo to ještě hospodaření intensivní. To nastalo teprve s usazením se národa v pevných sídlech. Před tím hospodařili jen extensivně, mýtili a zdařili porosty, a také orba, kterou při tom prováděli, byla zcela primitivní. Aby půda vydala užitek, nestačilo pokryti ji vrstvou popele ze spáleného porostu a zbaviti ji kamení a kořenů. Bylo třeba zem přiměřeně zkypřiti a rozmělniti, к čemuž sloužilo nejdříve prosté ruční překopání půdy nástroji podobnými naší motyce a rýči. To byl první způsob orby náležející ještě době prehistorické. V době historické, a sice hned od počátku, vidíme však v rukou Slovanů už nástroje mnohem dokonalejší a vhodnější, kterými půda byla kypřena v brázdách snáze, stejnoměrně a hlouběji, — slovem shledáváme se už se skutečným oráním.

Orání byl zajisté už praslovanský výkon. Slovo samo o r a t i, náležející k indoevr. kořenu ara — je prastaré, je všeslovanské, a rovněž tak i jeho odvozeniny orač, rataj, ratar, oralo, ralo. Ba z indoevr. rovnice ř. άροτρον, kret. άρατρον, lat. aratrum, arm; ar a u r, ir. arathar, stisl. arthr, lit. arklas z *artlas, stsl. oralo z *ordlo, *ortlo, *ortro — je viděti, že orání nástrojem zvláště k tomu upraveným1) bylo známo už Indoevropanům ve společné vlasti žijícím> čemuž i archeologie nasvědčuje.

Jak vzniklo orání, jakou úlohu měl při tom chov dobytka, jaká byla forma prvotního indoevropského nástroje oracího, jsou samé věci, o nichž nelze ještě dnes pověděti nic positivního. S tím souvisí přirozeně, že také o počátcích orby slovanské nic nevíme. Nevíme, kdy a kde počali Slované užívati oradla, ani jak první nástroj vypadal. Jen tolik víme, že na počátku doby historické podle zpráv i nálezů v souhlase s výsledky srovnávacího jazykozpytu objevuje se u Slovanů už několik druhů


*) V článku tomto nejčastěji citované knihy jsou:
Braungart R. Die Ackerbaugeräte in ihren prakt. Beziehungen. Heidelberg- 1881. Die Urheimat der Landwirtschaft aller indogerm. Völker. Heidelberg 1912.
Peisker J. Zur Sozialgeschichte Böhmens. Zs. f. Sozial- und Wirtschaftsgesch. Weimar 1897. V.
Meitzen A. Siedelung und Agrarwesen der Westgermanen und Ostgermanen etc. Bd. 1. Berlin 1895.
Rhamm K. Ethnographische Beiträge zur germanisch-slawischen Altertumskunde, II. Braunschweig 1908.
Zelenin Dm. Русская соха. Vjatka 1908.
Behlen H. Der Pflug und das Pflügen bei den Römern und in Mitteleuropa in vorgesch. Zeit. Dillenburg 1904.
1) Srv. i větší části indoevr. jazyků společný výraz pro radlici: ř. ôcpvíc z *voghsnis, lat. vomer, vomis z *vosmis (*vocsmis), sthn. waganso z wagasno, stn. wangsni za *wagnsi, prus. wagnis (Hoops Reallex. g. Alt. I., 18, Hirt Idg. 644) V slovanštině však právě tento výraz se ztratil.

Předchozí   Následující