str. 23
východní spadala v jedno se zemskou hranici proti Moravě a byla v délce asi 10 km vytvořena řekou Jihlavkou a sice, smíme-li soudit o rozsahu Řečička v nejstarší době z velikosti jeho, jak ji známe ze století XIV., od ústí nynějšího potoku Hraničného dolů až k ústí potoka Jedlovského. Hranici severovýchodní tvořil tento potok (tehdy nazývaný O t v i r n á) od svého ústí do Jihlavky až k prameni; pak přeskočila hranice v délce 2—3 km rozvodí směrem západním a pokračovala po říčce Vyskytne (horním toku Jankovského potoka až po jeho stok s potokem Mlýnským17)) od jejího pramene na sever až k ústí jejímu do Kletečné (nynějšího Jankovského potoka), která tvořila pak další hranici až po svůj vtok do Hejlovky. Po ní běžela hranice asi 1 km' na jih a opustivši potom vodní tok, vedla asi 4 km na severozápad, až zase stihla tok Trnávky nad (Červenou) Řečicí. Trnávka byla potom hranicí až к místu, kde se (na sever od Řečice) nejvíce sbližuje s Zelivkou, přeskočila odtud k Zelivce a přidrževši se jí na krátkou vzdálenost, pokračovala к severozápadu po potůčku, jenž se jižně od Poříčí vlévá do Zelivky.18)
Pokračování hranic biskupského území na západě a jihozápadě jest nám naprosto neznámo.19) Smíme-li soudit z velikosti jeho ve XIV. st., obsahovalo však skoro celý dnešní soudní okres pelhřimovský (až na jihozápadní jeho část, zahrnující vsi Božejov, Chmelnou, Če-listnou, Vlásenici, Vratišov, Dobrou Vodu, Lipkevu Vodu, Meznou, Vokov, Ustrašín, Částkovice, Proseč-Vobořišť, Rynarec, Střítež-Bor a
17) Herm. Jireček, Vzdělání a osazení pomezního hvozdu českého. V Praze 1884 (Pojednání kr. čes. spol. nauk. Rada VI., díl 12.) str. 31 považuje Vyskytnou neprávem za potok, na němž leží dnešní Německá Vyskytná. Výkladu tomu odporuje kromě celkové situace hlavně to, že onen potok (dnes Jese-Bach) vlévá se do Jihlavky a ne do Kletečné, nynějšího Jankovského potoka, jehož starší název zachoval se dosud ve jméně vsi Kletečné, na něm ležící. Správný výklad má W. Friedrich, Die historische Geographie Böhmens bis zum Beginne der deutschen Kolonisation. Wien 1912, str. 34, pozn. 9., a J. V. S i m á k, Krajina Německobrodská v době Husově. Zprávy měst. musea v Německém Brodě 1916, str. 55. Srov. i přiloženou tam mapu.
18) Hranice mezi Rečickem a Želivském až po stok Vyskytne s Kletečnou známe z popisu mezí klášterniho lesa Borku z r. 1233: „. . . per ascensum fluminis Bylane (Gylaua) usque ad locum illum, ubi rivulus Otwyrne ipsum flumen influit; abinde per ascensum eiusdem rivuli ad ortům; abinde spatio interposito oritur riuulus Wiskitna, qui rivulus sicut Kletecznam influit." Hranice tyto byly však ještěstarší, neboť listina Václava I. z r. 1233 obnovuje vlastně výpověď Přemysla Otakara I. (1192 a 1197—1230): „praedium illud Borek, . . . sicut per sentenciám recolende memorie patris nostri obti-nuit,.....confirmamus." (Regesta IV. 714, č. 1780).
Pokračování Jiranic mezi Rečickem a Želivském možno zkonstruovat podle krajních bodů panství Želivského, známých nám z r. 1226 — jsou to vsi Bříště, Záhoří, Kle-tečná, Simonice, Sedlice, Želiv a Poříčí (Codex diplom. Boh. II. 274 nn., č. 281)—a Re-čického z r. 1379 (Decem registra censuum bohemica, vyd. J. Emier. V Praze 1881, str. 361 nn.).
Hranice obou panství se od r. 1144 sotva změnily, právě proto, že byly z nej-větší části přirozené. Pro stabilitu hranic v těchto místech nejlépe svědčí zajímavý úkaz, že se od počátku XIII. stol. udržely dodnes, oddělujíce^ nyní okres pelhřimovský od huTipoIeckého. Jedinou výjimku tvoří ves Brtná (již. od Zeliva), která patřila к Řečičku, dnes k Humpolecku. Změna ta není však starší roku 1571, kdy byla Brtná od Pelhřimova odprodána k Želivsku.
19) Hlavní nesnáz působi tu rozhodnutí, patřil-Ii celý farní obvod rynarecký, známý nám z r. 1203, území biskupskému, čili nic. Ve XIV. stol. pati'ily z něho arcibiskupům pražským jen vsi Lešov, Nemojov, Slaviboř, Větrov a Zajíčkov.
|
|
