Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 76

118. Jak téy niedostanę, do któréy ia wzdycham,

zgniewam się na Świętych, z Nieba ich popycham.



119. Sto lat lasek cieni, a ón przecie lasem

koniec Krakowiaków niech będzie tym czasem.

Var. Ol. 115 (70).



120. Możeby się mógł kto o to i rozgniewać

otoż ia przestanę Krakowiaki śpiewać,

Var. Kolb. Krakows. 2, 390 (629). Koniec Krakowiaków.*)

    Jiří Horák.

několik dodatků k roč. xi. nvč.

Nedávno dokončený ročník Věstníku vyniká obsahem bohatým a tak mnohotvárným, že mimoděk vznikne myšlenka i snaha připojiti úvahy k tomu neb onomu článku: je to prostě jen projev vděčnosti za bohaté poučení, jež obsahují.

1. Autor článku: „L,eské Ubi sunt, qui ante nos fuere" sebral podobné výčty oněch slavných králů atd., kteří před námi zemřeli, ze všech literatur světových, leč nikoliv z polské, doplňuji tedy jeho stať odkazem na polský „De morte dialogus" — významné dílo Anonyma — Mazura z diecése płocke — napsaný kolem r. 1450, v němž na dvou místech též čteme „Ubi sunt". Ve verši 229 n. praví totiž smrt: Jam obrzymy pomorzyła, Salomona tak mądrego, Absalona nadobnego, Sampsona wielmi mocnego I Wietrzycha obrzymskiego". Salomona, Absalona, Sampsona uvádí i proslulá skladba středověká: „Cur mundus mi-litat sub vana gloria". O těchto verších latinských pojednává p. Haškovec na str. 256—7; čítal jsem je nejednou v Iatinsko-polských rukopisech

XV. věku, ale vždy beze jména autorova a bez oněch prvých čtyř strof, o nichž p. Haškovec právem předpokládá, že jsou samostatnou skladbou jiného autora. Polský verš Dialogu płockeho připomíná Dietricha von Bern, s nímž se u Němců v této souvislosti setkáváme teprve ve stol.

XVI. Na druhém místě (v. 201 n.) chlubí se smrt: „Ja zabiła Goliasza, Annasza i Kaifasza, Ja Judasza obiesiła I dwu łotru na krzyż wbiła"; Goliath vyskytuje se v této souvislosti rovněž zřídka.

2. V rozpravě o českých cikánech uvedl dr. Lesný známé verše z Dalimila o 500 tatarských zvědů, kteří táhli r. 1242 před Tatary: „Když chleba prosiechu, ,Kartas boh' tak mluviechu; pro to jim Kartasi vzdechu". S Jirečkem a Jülgem spatřuje v tomto názvu nejstarší evropskou zmínku o cikánech a vykládá ona slova jako cikánské „Dělal hlad, nastal hlad", ačkoliv právem podotýká, že ani smysl myšlenkový, ani skladba cikánská tohoto výkladu nijak nepodporuje. Já přidržuji se předně chronologie, podle které o cikánech v Cechách, ani ve střední Evropě ve stol. XIII. nikdy nic nebylo slýcháno, a dále zřejmého svědectví Dalimilova,


*) Připomínám, že otisk — srovnaný pečlivě s rukopisem — zachovává všecky pravopisné a j. odchylky originálu.

Předchozí   Následující