Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 81



K článku „české ubi sunt" nutno dodati: 1. Překlad písně „Proč svět rytěřuje" čte se také ve špalíčku, který nese nadpis: Písně roční, to jest Kanci o-nálek, s nimžto jedenkaždý pobožný křesfan netoliko při všech vej ročních slavnostech, nýbrž každého času Boha chváliti a velebiti může ... V Praze u Johanny Geřábkový vedle železných dveřích u zlatého půl kola. 1808 (Str. 390—3). Jsou tam pod záhlavím Písně o nestálosti tohoto světa (390—407) obsaženy písně tři, z nichž ještě druhá jazykem hlásí se do doby před protireformací, třetí však je rozvedeným upravením písně prvn! a jasně svědčí o svém původu úpadkovém. Nejdůležitějši odchylky tištěného překladu od rkpu tuto otištěného (263 4) jsou ve v. 1: (pod bídnou) marností; v. 6: (lstivé jeho) v radě; v. 7: svou zlost kryje, ctností— nemaje . . ; v. 12: v pejše a (roz-košech); v 19: v vejřečnosti; v. 34: (kvítkem) zemním; v. 38: (cožf kdy) svět (daruje). — 2. К literatuře věci, pokud se jí v či. nebylo dotknuto, anebo v uvedené obsažena, přibyl, později mi teprve známý, či. С. H, Beckera, Ubi sunt qui ante nos in mundo fuere (Aufsätze zur Kultur- und Sprachgeschichte vornemlich des Orients. Ernt Kuhn . . . gewidmet . . . Mnichov 1916. Str. 87—105), kde z dokladů staršich, o něž nám hlavně běželo pro orientaci českou, je doklad z Dionysia Carthu-siana (1402—1471) očividně inspirovaný písní řeč. Bernardovou, nikoli jinde, jak míní auktor, z novějších Byronův Don Juan (11, 76—80) a kde čtyři doklady ukazují rozšíření the-matu a jeho formule i do lit. arabsko-mahomedánské. K tomu byl jsem prof. J. P o-1 í v k o u upozorněn naJ. Nehringovy Altpolnische Sprachdenkmäler {1886) také s četnými doklady hledícími к témuž thematu, zač mu srdečně děkuji, rovněž prof. V. Mathesiovi, který mi připomněl své Dějiny lit. anglické, kde se k tomu též čtou příklady (I. 52, II. 66 a 105). — 3. Několik tiskových nedopatření (zvláště str. 261, ř. 4. d., Poems; 263, ř. 14. h. Вавилона a 16. временъ), která se snadno postřehnou, třeba opraviti.     Hc.

Prof. Dr. VÁCLAV TILLE

J. Polívka a J. Horák

dovršil dne 16. února t. r. padesátý rok svého života věnovaného usilovné práci literární a vědecké. Této příležitosti užila redakce N. V. Č, aby podala bibliografický přehled prací svého horlivého spolupracovníka s krátkým úvodním slovem.

Václav Tille začal se již za svých universitních studií zabývati v první řadě zvláště studiem prosaických lidových podání a v té době tiskl hojné referáty o vynikajících sbírkách lidových podání v Listech filologických. V semináři Gebauerově vznikl první jeho samostatný spis: Literární studie. I. Skupina povídek o neznámém rekovi, jenž v závodech získal princeznu za choť, který byl vytištěn r. 1892. Z podnětu Gebauerova začal pak sám sbírati materiál lidovědný na Valašsku r. 1888.

Ve své knize Tille první u nás postavil se úplně na stanovisko literárně-historického rozboru podání lidových a odsunul stranou pokusy o mytologický jich výklad, který se do osmdesátých let u nás udržoval. Za první svůj úkol považoval snésti materiál co nejobsáhlejší a spořádati i roztříditi jej podle obsahu a území. A bylo předností jeho knihy, u českého učence ovšem samozřejmou, že byl snesen a vybrán v první řadě slovanský materiál, západoevropským učencům téměř neznámý mimo nějaké ukázky přeložené do západoevropských jazyků. Dále bylo úkolem jeho vyhledati základní prvky jednotlivých látek i celé skupiny, velice pestré a rozmanité, určiti cizí vlivy, vzniklé z nahodilých příčin a z vnitřní příbuznosti, a po tomto rozboru pokusiti se


Předchozí   Následující