ó vytčení stop duševní práce lidové. Rozbíraje jednotlivé verse cestou presne zeměpisnou, snaží se V. Tille stanovití původní vlast, východiště povídek a jejich postup, a zároveň různé změny, jimž byly povídky podrobeny, po případě úpadek a rozklad.

Po pečlivé analysi dospěl V. Tille к vývodu, že povídka o rekovi, osvobozujícím princeznu, unesenou drakem na skleněnou horu, má za základ „bezpochyby mýtus o jevech přírodních", ale do dalších dohadů o době, kdy základní mýtus vznikl, se nepouštěl. Mínil, že rek jest zosobněním tří dob denních, červené záře, bílého dne a černé noci, ale pochybuji, je-li ještě dnes V. Tille téhož mínění. Bájeslovný podklad těchto látek jest asi pravděpodobný, v některých versích zřejmější, v jiných zcela setřelý — а V. Tille krásně ukázal, kterak a pod jakými vlivy se povídka v západní Evropě měnila, přetvařovala — ale více nelze říci, jmenovitě nemůže pouhá analyse pohádek dospěti к bezpečnějším výsledkům.

Sbírka povídek valašských byla o hodně později vytištěna v VII. a VIII. sv. Národopis. Sborníka a pak též ve zvi. otisku r. 1902. To byla první cenná a spolehlivá sbírka lidových podání, třebas byl setřen úplně původní dialekt. Povídky seskupeny podle míst a vypravovatelů, úvodem dány stručné životopisy vypravěčů, všecko poprvé v naší literatuře. Povídkám jednotlivým dodány rozbory příbuzných versí českých a stručně odkázáno na rozbory jednotlivých látek v odborné literatuře, Cosquinovy, Köhlerovy a j.

Podrobné srovnávací studium našich pohádek vedlo V. Tille důsledně ke kritickému rozboru všech starších jich zpracování. Tak vznikl literárně historický rozbor všech starších literárních vzdělání a sbírek pohádek a báchorek. R. 1909 vydal nákladem České akademie první část toho spisu „České pohádky do r. 1848". V předmluvě vyslovil výsledek svých studií stručně a přesně: „České pohádky až na sklonek 19. věku jsou umělými, knižními produkty z látek, jež staré studium uznávalo za pohádkové" a zároveň požadavek pro další práci, „má-li studium naší prosaické literatury býti opravdu vědeckou prací literární, stojící na stejné úrovni s ostatním literárním studiem, jest nutno provésti kritickou revisi materiálu v 19. stol. nashromážděného."

Ve své knize snesl V. Tille přebohatý materiál z hojných zapadlých časopisů, a ze všech „pohádek", samostatných sbírek i po časopisech roztroušených učinil stručné výtahy, takže badatel mohl přímo již z jeho knihy čerpati a provázel materiál sám bystrými kritickými rozbory. Tím položil dalšímu badání pevný a bezpečný podklad.

V předmluvě slíbeny byly ještě další dva svazky, v 2. měla býti vypsána sběratelská a vydavatelská práce od let 50tých až po pokusy o sbírky založené na moderním základě vědeckém a v 3. měl býti vyložen vývoj teoretického studia pohádek v českých zemích a podán soustavný rozbor látek s příslušnou literaturou.

Bohužel zůstalo dosud při 1. knize а V. Tille — z různých příčin — slíbených dvou dalších částí nemohl vydati. Místo nich máme jen některé obšírnější studie „České pohádky" a „České pohádky a lidové, knížky" vytištěné v IX. а X. sv. tohoto časopisu.