Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 88

literatura.

Jan Stanisław Bystroń: Zwyczaje żniwiarskie w Polsce^ Str. XI. + 293. Kraków, Akad. Um. 1916. Týž: Słowiańskie obrzędy rodzinne. Obrzędy związane z narodzeniem dziecka. Str. 148. Kraków, Akad. Urn. 1916.x)

Družině národopisců polských, dosud nečetné, přibyl nový badatel. Po Ludvíku Krzywickém, který obsáhl nejširší oblasti a dnes pracuje horlivě o pilkalních žmudských, po Stanisławu Ciszewském, který se více soustředil na látky slovanské, dnes však bohužel se odmlčel,2) po Bronisławu Malinowském (synu bývalého slavisty krakovského, Lucyana M.), který dosud zabýval se výlučně látkami exotickými, polemisuje úspěšně s Frazerem, po A. Fischerovi, vydavateli lvovského „Ludu", zabývajícím se více Jiteraturou lidovou a jiných badatelích (jako na př. Szym. Matusiak, dr. Zmigrodski a j.) objevil se nedávno žák etnologu francouzských, dr. Bystroń a dvěma pracemi obrátil na sebe pozornost, prokázal odborné vzdělání (dosud velmi řídké u našich etno-grafů) a vzbudil nejlepší naději, tím spíše, poněvadž zamýšlí „rychle prostudovati polské zvyky a obyčeje a vytvořiti jakýsi celek, na jehož, základě bude teprve možno stavěti trvale" a dále proto, že zejména ve druhé knížce — jak již z názvu vysvítá — přihlíží hojně к látce slovanské, což právě u etnografů polských bývá jaksi výjimkou.

Bystroń jest převahou sociologem; náboženský podklad pověr a obřadů méně jej zajímá a tím liší se od staré školy Mannhardtovy, ačkoliv se ještě nevybavil zcela z jejího vlivu, a právě proto se zejména v první knížce nejednou dopustil podstatných omylů. Rovněž nejde mu o pouhé sbírání všelikých zjevů podobných ze všech čtyř úhlů světa, právem totiž zdůrazňuje potřebu omeziti se pokud se týče času i místa. Ale metoda jeho bývá nejednou ještě velmi kolísavá a zejména ve vědomostech slovanských jsou značné mezery.

První knížka mluví o „démonech obilních", o obřadech spojených s posledními klasy (zavazování brady Wołosovi atd.); o lidských i zvířecích ztělesněních obilí; o obžinkách; o věnci obžinkovém; uvádí písně obžinkové polské i ruské (většinou maloruské) a v dodatcích probírají se rozmanité drobné jednotlivosti na př. svazování cizích na poli o žních, „tłoka", svátek žní v Ar koně, „zawitki" (k čarování), privolávaní deště atd.

Druhá knížka ukázala, že autor zašel již zcela na pole sociologického badání o pověrách a obřadech, pojednává totiž o „isolaci ženy v době menstruace, těhotenství i porodu", o „isolaci předmětů, které mají vztah к rodičce nebo děcku" i o „recepci", t. j. o přijetí dítěte do svazku společenského; o „babce" a o kmotrech, o obřadech recepčních, načež končí dodatky a rozmanitými podrobnostmi.


1) Národop. věstník přinesl již v roč. XI. str. 370 a 441—2 z péra nejpovola-nějšího zmínky o obou pracích, ale poněvadž se omezují hlavně jen na obsah, vracíme se к těmto pracím chtějíce se poněkud zabývati samou metodou autorovou.
2) Jeho poslední kratičká práce v Rozpravách Akad. Umiej. Krak. (Wydz. histor. filozof., sv. 57) dotýká se lidového způsobu půjčování, počítání procent atd. zejména mezi plemeny kavkazskými.

Předchozí   Následující