Přes tuto poněkud primitivní metodu třeba uznati, že vykonal velikou práci, jíž se zavděčí všem — i etnografom slovanským,

@--------------------

Na hejtě. Chodské pohádky. Vypravuje Jan Fr, Hruška. Nakreslil Boh. Kos. Praha 1917. A. B. Černý. Str. 122.

Nová kniha prof. J. Fr. Hrušky, zasloužilého o hlubší poznání chodského lidu a chvalně známého jak hojnými pracemi tištěnými zvláště v С Lidu tak svým dialektickým slovníkem chodským, vydaným od akademie, o kterém přinesl náš Věstník podrobnější referát (III. 42), vzbuzuje pozornost také vědeckého světa, zvláště těch, kdož se obírají studiem tradic lidových, třebas že neobsahuje vlastně přesných zápisů skutečných povídek lidových vzatých přímo z úst lidu. V předmluvě napsal spis., že za jeho „mladých let kvetly na Chodsku pohádky tak, že se zrovna vyrojily na vsi s prvními dlouhými večery a knížka pohádková se na Chodsko nedostala, nepotřebovali jí nikde. Naproti tomu od nějakých dvaceti let nastal v té věci zřejmý úpadek. Záplava tisku . . . zatlačila domorodé ústní podání . . . takže dnes ze všeho duševního dědictví starých Chodů věcí nejvzácnější jest pohádka."

O sobě pak praví spis., že by se ani nebyl mohl odhodlati „k tomu výboru", kdyby „sám z mládí chodskou pohádku i její vyprávěče se všemi jejich libůstkami nebyl poznal a kdyby hned na počátku svých sběratelských poutí nebyl i pohádky zapisoval ..."

Jan F. Hruška uměl se vzácnou měrou vžiti úplně do vypravo-vatelského umění lidového, a vládna dokonale rodným svým dialektem, uměl znamenitě reprodukovati lidové povídky aneb z různých obecných motivů pohádkových skládati povídky nové, které by se málem mohly pokládati za ryzí lidové povídky.

Nejzdařileji reprodukována jest lidová legenda v povídce „vo jednom dobráčkovi" (str. 13—15), který se s ukřižovaným dělil o své jídlo (srv. Povídky kladské II., 287 č. 93). :

Č. 3. „Siročí peníze" (str. 39—47): strašidlo vysvobozeno, když dva muzikanty oholilo a jeden z nich pověděl „zaplať Pán Bůh". Srv. Anmerk. KHM. Grimm I., 24.

Č. 5. „Žebrákovo vidění" (str. 65—68): osud usouzen novorozeněti, nese si na svět černý provaz, — pod. povídce Bož. Němcové (III. 90 č. 42 „„Anděl strážce").

Č. 6. „Karak se Hondza ženil" (71—92) má leda některé drobné motivy z lidového podání — dveře vzaty s sebou a loupežníci pod stromem pekoucí skopce vystrašeni — ostatek jest čistě knižní a nemá co činiti s lidovým podáním.

Č. 7. „Karak Hondza zacel chodit mezi chasu" (str. 95—100) má také jen některé motivy lidové: — házel očima hovězíma a j. po děvčatech srv. Anmerk. KHM. Grimm I. 319. — hlupák sedl si na vejce, aby nezastydla, udělal se napřed ptákem — ib. I. 316.

Ć. 8. „Sůl" (105—108) z látek o služební smlouvě, pastýř dostane po celý rok jen chléb a odměnou dostane tolik ovec, kolik jich na konci roku přes lisu přehodí. Z lidových povídek nemám paralel.