str. 103
mebyly vydány jako dialektologický materiál než pouze povídkový. Prof. Josef Tvrdý, jich sběratel, — tím spíše pak jeho zapisovatelé—nebyli filologicky vycvičeni a zápisy jich se neliší v reprodukci dialektu od zápisů Přikrylových, Vyhlídalových a j., ale vynikají nad ně tím, že jest jich původ přesně ověřen. To pak v recensi není vytčeno.
Zapisovatel povídek z kraje opavského, Frant. Stavař, žák prof. Vondráka, byl naopak důkladně filologicky vyzbrojen a snažil se písmem všemožně zachytiti všecky zvláštnosti svého rodného nářečí. Ale ani on neuměl se úplně vymaniti z přemocného vlivu pravopisu spisovného jazyka a sledy toho četné zůstaly v jeho zápisech. Recensent vytýká toho hojné příklady. Bohužel nemohl p. Fr. Stavař sám prohlížeti korekturu : svých textů, byl za svou vojenskou povinnosti na frontě a vydavateli až na kratičkou dobu nezvěstný, jakož jest i této doby. Vydavatel nemohl proto při korektuře ani písemně s nim se dorozumivati. Tím se vysvětlí mnohé nedůslednosti v grafice, jež recensent vytýká. Jsou v rukopisném originále p. Stavařové a byly za těchto mimořádných poměrů také vytištěny. Nicméně ani recensent nepopírá značnou cenu těchto textů také pro naši dialektologii. A jest tím větší, čím méně máme dosud materiálu. jpa.
@-----------------------
K Bufková-Wanklová sdělila v Osvětě 1917, str. 114—124, pověst „Drak a odsouzenec v Macoše". Loupežník chycen a shozen do propasti. „Strašné zvíře" slétlo к němu s vrchu; čtvrtou noc, když opět slétlo, vylezl opatrně obludě na záda, byl od ní vynesen na louku a tam zanechán. Když potom měl býti pro své zločiny popraven, vyprosil si milost od knížete, že se bude potýkati s drakem: naplnil łeleci kůži vápnem, vhodil ji do cesty drakovi a ten domnělé tele spolkl. Odměnou za to byl loupežník povýšen v rytířský stav a stal se zakladatelem moravského rodu Obešlíků z Lipultovic.
Spis. připojila celou řadu rozmanitých výpisků, prokázala ovšem značnou sčetlost ale jako vždy také nekritičnost diletantky. Jedině cenný a závažný jest odkaz na známou pověst o založení Krakova. Mohla a měla poukázati na to, že stejná jest pověst o Trutnově (Kühnau II. 400 č. 2.,- a ještě o osadě Linsdorf v sev.-vých. Cechách stejně se vypravuje (Mitteilg. nord.-böhm. Excurs. Club XV, 248; Kühnau II, 402 č. ,1006. Ostatní co dodáno, jest zbytečný balast. Spisovatelka někdy zdá se, jakoby uměla náležitě oce-ňovati podobné pověsti, ale nemůže se zbavovati omamujících vlivů mytologické exegese lidových tradic. Skoda, že si spis. nepovšimla článku o této pověsti, vytištěného v Mitteilg. Schles. VKunde, Jahr. IX., seš. 18., str. 1 a 125. První část, úvod moravské pověsti, souvisí s jinými pověstmi, se známou slovenskou o bačovi a šarkanu, srv. V. Tilleův rozbor slovanských pohádek B. Němcové, str. XXX, a jinými doloženými již ze starších -dob, srv. Grimm, Deutsche Sagen, č. 216, Jegerlehner, SM. Oberwallis, 187, 321, č. 75.
jpa.
@-----------------------------
Přemysl Plaček v Pacově počal nedávno vydávati sbírku knižních a lidových „pohádek" pod názvem „Pohádková kytice" v drobných, levných knížečkách patrně pro nejširší kruhy čtenářské. Jako ě. 7. vydány 3 pohádky ze sbírky Jos. Kubína pod názvem „Pohádky z Kladska" (str. 29) péčí Zdeňka Bromana. Do spisovného jazyka byla tu přepsána z Povídek kladských I., č. 45, 70 a 52. Vydavatel je označil jako trojlístek ■českých pohádek nejsvéráznějších, nejčeštějších a cituje slova Nerudova o postavě hloupého Honzy. Domnívám se, že moje poznámky к těmto povídkám mohly poněkud -seslabiti míněni o jich svéráznosti. Neruda byl zajisté velkým básníkem, ale nebyl tankovým znatelem lidových povídek, že by jeho mínění mohlo býti považováno za roz-
