str. 141
bodnut do trámu a o koledě vytáhne jej hospodář (Cečetka, Od kolébky do hrobu 144). Stejně u Němců severo- a východočeských: nůž kladen mezi kus chleba a vánočky, a vše to zabaleno do ubrusu; podle toho, na které straně nůž do rána zrezavěl, soudí se, bude-li žito či pšenice dražší (Mitteilg. Schönhengst. II., 84; Deutsche VK. östl. Böhm. VI., 206). Jinak věří Němci západočeští: nůž, jímž rozříznut chléb před půlnoční a nůž, jímž rozříznuta žemle, položí se na pec, a podle toho, kterak nůž zrezaví, soudí se, že se zdaří žito nebo pšenice. Také naopak hádají: přivázáno po kousku chleba a vánočního pečiva na ostří nože a položeno na pec; jsou-li obě strany nože po půlnoční čisté, zdaří se žito a pšenice; zrezavěly-li maloučko, bude slabá žeň, zreza-věly-li silně, bude špatná žeň (Alois John, Sitte, Brauch 19). Stejně ve Slezsku (Drechsler, „Sitte, Brauch I., 21) hádají, urodí-li se žito či pšenice. V severních Cechách zarazí německý sedlák též nůž do dřevěné stěny; zůstane-li čist, může doufati v dobrou žeň (Deutsche VK. östl. Böhm. IX., 28).
V západní Moravě jest podobné hádání na štědrý večer méně rozšířeno; poznamenáno jen, že se soudí, zrezaví-li nůž do chleba zapíchnutý, bude mokrý rok; nezrezaví-li, bude suchý (Dufek, Naše Horácko, 354). Více jest rozvedeno na boží hod velikonoční (ib. 359): na jeden konec dlouhého nože přivázán krajíček chleba, na druhý koláč, a vše zůstane přes noc na stole ležeti. Ráno podívá se hospodář: je-li nůž rezavý pod chlebem, bude neúroda na žito; je-li rezavý pod koláčem, bude neúroda na pšenici; je-li nůž na obou stranách čistý, bude úroda. Ale obyčejně přece na štědrý den: na nůž s obou stran přiváže se po kousku chleba a vdolku, i nůž zastrčen za trám; na boží narození se nůž o poledni sdělá: „na které straně zarezavělo, toho (?) bude úroda" (Bartoš, Morav, lid., 20). Též na jihovýchodní Moravě hádá se takto na velkonoce: na jednu stranu nože uváže se kus buchty, na druhou kus chleba. Ale naopak hádáno: „dyž se má urodit, tož to zazerzá nůž" (Šebestová, Lidské dokumenty 238).
Podle české pověry zrezaví láska, zrezaví-li nůž, který dal mladík dívce aneb dostal od dívky (Č. Lid. XXI., 440, č. 24).
V Slezsku znamená zrezavělý nůž, položený dítěti pod záda spolu s třemi kousky chleba na noc, že bylo dítě určeno (Drechsler, op. a I., 209).
Podobný rys nalézáme v novořeckých zvycích lidových na 1. května: do džbánku naházejí se různé drobné předměty od hochů a děvčat a konají se s ním rozmanité obřadné procházky za průvodu písní; následující den vybírají se různé ty věci, prsteny, brožky, nože a j. Ze skvrn, které dostaly ty předměty ve vodě přes den, soudí se na budoucnost jich majitele; píseň při tom praví: „znamená-Ii štěstí dnešní slavnost, nechť svítí jasně, hrozí-li nám však neštěstí, budiž černý", totiž dotyčný předmět věstící budoucnost (Zs. d. Ver. f. VKunde II., 402 sl.). (Příště dále.) J. Polívka.
