a táží se nože, kde jest duše hospodářova, praví, že stále s hospodářem pojídá tučné maso; zemře-li hospodář, zrezaví nůž.

Místo nože, meče bývají někdy různé jiné předměty, zbraně a j. Ve valáškem podání měl zbojník Janoš (rkp. sbírka Pecková, č. 70) obušek, který oznamoval, mňže-li se vydati jeho pán na výpravu; „tře-pal-li se, mohl Janoš nikam nechoditi". Jednou nedbal jeho chvění a byl jat.

V povídce z kijevské gub. (Рудченко II., 73) pověsil rek svou hůl na trám; jak z ní začne kapati krev, mají přiběhnouti bratři na pomoc proti drakovi. *

V povídce sartské ze střední Asie (Остроумовъ II., 25) dal rek bratru bič, aby jej pověsil ve své ložnici a podstavil talíř; teče-li z něho bílá, pamatuje naň, ale poteče-li červená voda, má mu přispěti na pomoc.

Tento motiv nalézáme v různých variacích v ruských versích, tak ve versi z volyňské gub. (Rokossowska, 31, č. 10): jak se nahajka pohne, mají bratři pustiti za rekem ze stáje koně; bratři usnuli, konečně začala z nahajky krev tryskati, až kapka jako oheň pálící padla na jednoho z bratrů.

Ojediněle jest zachovalá čistost meče svědectvím věrnosti manželovy, aneb stálého, neporušeného přátelství.

V německé povídce (Wolf, DHM., 102) dal rek odcházeje do boje svůj meč ženě; pokud jest čist a bez poskvrny, rzi, jest jí věren až do smrti, a žena dala mu svůj sněhobílý plášť jako svědectví věrnosti.

U Srbů dokazuje se tímto způsobem, bylo-li přátelství pravé: nůž zabodnut do keře; najde-li se tam po čase nůž tak, jak jej zanechali, byli si věrnými, dobrými přáteli; ale nenajdou-li nože takto v keři, pak jich přátelství nebylo věrné (Срб. Лътописъ 1862, kn. 105, str. 146).

@-----------------------

V pověrách lidových má zrezavělý nůž jiný ještě význam: na Hané zabodl hospodář ráno na štědrý den nad stolem nůž, kterým se chléb krájel, do trámu a nechal jej tam do nového roku. Jestli nerezavěl, byl rok úrodný; zrezavělý prorokoval neúrodu (Záhorská Kronika V., 58). Na Litovelsku zabodnut nůž ze spodu do stolu. (Náš lid z kraje litovel. 32.) Polský lid věří, zrezaví-li nůž, položený po večeři vánoční mezi dva druhy chleba, žitný a pšeničný a j., do rána od jednoho toho chleba, že dotyčné obilí se příštího roku nezdaří, stejně zrezaví-li nůž zabodnutý do bochníka, neurodí se obilí, ze kterého byl bochník upečen (Zbiór VI., 211; VIII., 4; IX.,,,4; Ciszewski, Lud rolniczo górniczy, 29). Podobně v jihovýchodních Cechách: když přijde hospodář o hodu božím z kostela, prohlíží chlebem obložený nůž, který od večera visel u stropu. Podle toho, na které straně nůž zrezavěl, prorokuje úrodu či neúrodu té které plodiny. Zrezavěl-li nůž na straně obložené chlebem žitným, neurodí se žito a naopak. Nezrezavěl-li vůbec, urodí se žito i pšenice. Zrezavěl-li na obou stranách, bude nouze, bída o chléb (Charvát, 133). Taktéž na Berounsku o štědrém večeru uváže se na nůž kousek vánočky a kousek chleba a nůž zastrčen mezi okna; když o božím hodě přijde hospodář domů, vytáhne nůž a na které straně je rez, to obilí vezme zkázu (Zelinka, Z Berounska 17.) Stejně se hádá u Cechů hornoslezských (Tetzner 277.) A ještě na Poděbradsku: tento nůž za-