V běloruských versích látky o boji s drakem na mostě а р. (Романовъ III., 114, 125) zarazil rek do stolu nůž a postavil sklenici s vodou ; jak kápne krev z nože do sklenice, ať se bratři vydají mu na pomoc.

Tento motiv čte se ještě v jedné povídce jihovýchodní Asie, z Kambodže (Leclěre, Cambodge, 115, 138): dva bratři dostali od jakéhos starce dvě kouzelné šavle, které mimo jiné oznamují smrt rekovu objevivšími se skvrnami rezovitými.

V gruzínske versi (Сборн. Кавказ. XVIII., odd. 3, str. 383) nařízeno rekem bratrovi, aby každé ráno prohlížel svou šavli; uvidí-li na ní rosu, ať mu přispěje na pomoc.

V jiné kavkazské povídce (ib. XXVII., odd. 4, str. 53) dal rek svému druhu střelu a řekl mu, chce-li věděti, jak se mu vede, ať vyhodí tu střelu do vzduchu; upadne-li zalitá krví, není ho již na světě, zalita-li vodou, jest živ.

V pohádce zapsané u mordvinského kmene „Mokša" (Ahlquist, Versuch einer Mokscha-mordvin. Gram., 100—102) upevnili si přátelé ve stěnách své střely, a když ze střely rekovy tekla krev a hnis, šli ho hledat.

Velmi složité jest to v jedné arménské povídce (Macler, 28, č. 2): král zůstavil v jednom domě nůžky, v druhém břitvu, v třetím zrcadlo; crčí-li krev z nůžek, vypotí-li břitva krev a řine-li śe pot se zrcadla, jest v nebezpečí života.

Ve švýcarské pověsti (Jegerlehner, Am Herdfeuer der Sennen, 17) oznamuje krev kapající z meče podél pochvy, že nepřítel se blíží. Stejně, jen ještě barvitěji vypravuje verse této pověsti zaznamenané v Revue des trad. pop. VI., 354.

V povídce z Makedonie z bitolského kraje (Спространов, 15) dal jakýsi stařec bezdětnému muži jablko,— po kterém mu žena zrodí syna, — a šavli — když ji cizí ruka vytáhne z pochvy, zemře rek. Naopak francouzská jedna verse povídky o závistivých sestrách (Melusine L, 2Ó9-210 = Luzel, Cont. B. Bret., 286) udává, že sestra měla denně kolikráte vy-tahovati dýku z pochvy, a jak jí již nevytáhne, jest bratr mrtev. Obměnou toho jest, když druhý bratr dal sestře růženec (Luzel, 287), aby jej stále probírala; kdyby se jednou zastavoval, přestal by on žiti.

V bosenské versi (Bos. nar. pripov., 117 = Mijatovics, 273) znamená nůž z dubu vypadlý, že rek zemřel; ve versi z Přímoří (Mikuličič, 69, č. 14) břitva z jedle vypadlá. Tak věstí u lidu severoanglického smrt, vypadne-li meč z pochvy (Henderson, Folklore of the Northern Counties, 45).

Podobná jest ještě ukrajinská pověst (Nowosielski IL, 114 sl.): kozák Zurba dostal divotvornou šavli a jí dlouho porážel nepřátele, až byla celá opotřebována, takže Zurba, vydávaje se na novou výpravu, zanechal ji doma přes úpěnlivé prosby ženiny. Skutečně kozák na výpravě zahynul, a v téže době košile, ną které šila jeho žena, se roztrhla i zakrvavěla a šavle jeho spadla na zem.

Tento motiv má nepochybně původ svůj v názorech primitivního člověka. Zajímavý jest v tom pověrečný názor u Burjatů zapsaný (Этнограф. Обозр. XXXVI., 65): nůž, jakož i jiné zbraně mají své zvláštní duchy; nůž dovoleno jest klásti na okno, přijdou-li v noci duchové