str. 178
Větrov (Wetrow 1203). Vietr nedoloženo. Snad patří však toto jméno do skupiny jmen topických.
V r a t i š o v (Wratishow 1203). Vratiš: Wratis 1178 (CDB. I. 252, 23; Vratis (Nekrol. Podlaž. 408).
Zajíčko v (Zaiechow 1203). Zajíček, Zajíc nedoloženo. Srov. však Zaječice doložené už 1194 (Zaiacics: CDB. I. 315, 17).
Žir o v (Syrow, Zyrow 1379). Žir, Žira: Zira 1115 (CDB. I. 401, 10. Falš. XIII. stol.), 1186 (tamtéž 433, 19. Falš. XIII. stol.). Srov. Žirovice (1078 Zirowici, 1126 Zieroviczy, 1160 Sirouici), Crome-sir 1131.
B. Při sklonění ženském příponou -ín (typ Myslata — Mysletin, t. j. dvůr n. p. — Mysletin). Do této skupjny patří na Pelhřimovsku:
Castonín (Czastonyn 1379). Castona: Caston c. 1088 (CDB. I. 385, 12. Falš. XII. st.); Nekrol. Podlaž. 403.
Mysletin (Mysletyn 1379). Myslata: Mizlata (Nekrol. Podlaž. 410. Neplach. Fontes rer. boh. III. 480).
Radětín (Radotyn, Radyetyn 1379). Radata 1125—40 (CDB. I. 130, 21). Radota 1115 (tamtéž I. 398, 22. Falš. XIII. stol.).
Zachotín (Zachotyn, Zachotin 1379). Zachota nedoloženo = Za-chota. Srov. Chotek, Choťata, Chotěj, Choteš a p.
С Konečně patří sem přivlastňovací adjektiva tvořená ze jmen vlastních suffixem bj, který změkčuje koncové jich hlásky. Jména toho způsobu mají na Pelhřimovsku jen dvě neb tři osady:
Moravec (Morawczie, Morawcze 1379). Morávek nedoloženo. Srov. však fem. Morawka 1143—48 (CDB. I. 160, 28). Ves Moravec jest však pravděpodobně původu mladšího. Srov. níže str. 182.
Slaviboř (Slauybors 1203). Slavibor, jméno ve XII. stol. velmi časté. Srov. CDB. I. rejstřík s. v. Zlauebor (str. 547).
Těchoraz (Tiechoraz 1379). Těchorad. Srov. Těcho-buz z Těcho-bud, Těcho-myšl z Těchomysl (1226). Těch: Teh 1052 (CDB. I. 359, 30 a 34. Falš. XII. stol. Tak opravuje G. Friedrich znění listinné Trz); Teha (Nekrol. Podlaž. 424).
Velmi stará jsou též jména vsí značící zaměstnání nebo domnělé i skutečné vlastnosti obyvatel.
Do první kategorie patří na Pelhřimovsku jen jediné jméno D e h-táře (Dehtarz, Dechtarz 1379), značící ves obývanou výrobci dehtu.
Do druhé třeba zařaditi jen Pobistrýce34). Přezdívka málo lichotivá (pobi [= stč. imperat. za novočeské pobij] + strýce). Srov. Pobi-psy, Zbi-zuby, Zbi-nohy.
Za poměrně mladší než jména tvořená od jmen osobních pokládají se obyčejně— ačkoli historické doklady uvádějí je často s nimi současně — jména místní v užším slova smyslu, odvozená od polohy, povahy nebo podoby místa, způsobu vzniku a p.
34) Nejstarší zápisy jména Pobistrýc nechávají nás na rozpacích o původním jeho tvaru. R. 1379 čteme totiž vedle tvarů Pobistriczie, Pobystricze a Pobistricz (J. Emler, Decem reg. cenš. 360 otiskl tu nesprávné tvary se spřežkou rz) též tvar Pobistrzicz, který se opakuje ve formě Pobystrzic ještě koncem XIV. stol. a mohl by sváděti ke čtení Pobystřice а к výkladu „ves ležící po (na) bystrici". Pro tento výklad není však mezi českými jmény místními analogie.
