str. 179
Podle polohy na řece dostaly svá jména osady Poříčí (Porziczie, Porsiecz 1379) a Poříč (Porziecz 1379).
Ale i jména říček a potokův samých přecházela na vsi položené na jejich březích. Tak podle potoků, na nichž leží, dostaly svá jména osady Řeči c e (Recicz 1279—1290 35), Rechycz c. 1290 36) = malá řeka, Kameníčka (Kameniczka 1379) = malá Kamenice, t. j. kamenitá říčka, Vlásenice (in Wlassenicii 1386) == říčka vlásinatá, Sázava37) (Sa-zawa, Sazowa 1379). Sem patří též skoro všecka jména adjektivní s koncovkou -ná, к nimž nutno doplniti substantivum „řeka". Tak máme dosvědčeny Vyskytnou (Wiskitna 1233) dříve jako řeku nežli jako ves, Kletečnou pak téměř současně jako ves (Cleticen 1226: CDB. II. 275, 9) i jako potok (sicut Kletecznam 1233). Téhož původu jsou i jména vsí О I e š n é (Ollesna, Olessna, Olesna 1379), P o p e 1 i č n é (Popeliczna 1379) a Rohozné (Rohozna 1250 38).
Naproti tomu k adjektivu Brtná (Byrthna 1300) nutno doplniti jiné substantivum, snad „ves". Podstatným jménem podobného smyslu (snad „dvůr" n. р.) třeba doplniti i adjektivní formy Posvátný (Po-zwatny 1203), Rovný (Rowni 1203), Vysoký (Wisshoky 1203) a Nedvězí (Metwezy 1203).
Podle povahy místa nebo podoby jeho, tedy podle jmen polních tratí, dostaly svá jména vsi Střítež (Strzietess, Strzyetecz 1379), t. j. rákosem porostlý močál, Benátky (Benátky 1203) významu podobného, Ostrovec (Hostrowecz 1203), Rybník (Rybnik [Maior] 1379) a Rybníček (Rybnik, Rybnyk [Minor] 1379), Zahrádka (Zahrádka 1379), Korček (Korczek 1379), t. j. malý korec, M e d n i c e (Mednyczie 1379), t. j. medenice, kotel, B u k o v á (Buchowa 1203), L i p i c e (Lypic-zie, Lypyczie 1379), Smrkovec (Smirchowecz 1203), snad i J i s t e b n í k (Gystebnyk 1379) od jis[t]ba a Str měchy (Strmyech, Stirzmyech, Strzyemech 1379)30).
Co se týče topografického rozložení jmen topických, je zase nápadný nepoměr mezi severní části Pelhřimovska a jižnějším okolím Ry-narce. Kdežto v severní části tvoří vsi se jmény topickými nepatrné procento všech osad, má ve skupině vsí známých nám už z r. 1203 celá polovice názvy topické — opět nový důkaz pro mladší osídlení této končiny.
Původ všech vsí dosud vyjmenovaných neb aspoň převážné jich většiny můžeme klásti s velikou pravděpodobností před r. 1203, třeba jsou většinou doloženy až ve stol. XIV. Terminus post quem dán je
35) Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně 30.
36) Decem reg. cenš. 3.
37) Jméno Sázava je svým původem jméno keltské a znamená řeku Sázavu, nejmocnější přítok Vltavy s pravého břehu. Reka sama dala jméno třem osadám na ní ležícím: u ústí dovVltavy, na středním toku (klášter) a nedaleko od pramene. Sázavou nazývala se však i Zelivka, hlavni její přítok; a z jména vsi Sázavy na Pelhřimovsku lze právem souditi, že téhož jména užíváno i o zřídelním potoce Zelivky, dnes rozlišeném jmény Hejlovka, Bělá a Nemojovský potok, a že vesnici, založené u jeho pramene, dán název hlavni řeky.
38) Regesta II. 1163 (č. 2648).
39) Ačli nepatří do jedné skupiny složených jmen místních s vesnicemi Stěměchy, Trpoměchy a Zeměchy.
