Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 180

několika jrrtény vesnickými, odvozenými od vlastních jmen původu křesťanského koncovkami -[ov]ice (Jiřice, Mašovice, Onšovice, Vítovice, snad též Zmišovice) i -ov (Pavlov, Pýškov, Peterkov), která nedopouštějí klásti je před stol. X., ba jméno Bedřichov, doložené už r. 1203 a odvozené od osobního jména německého (Fridrich), posunuje jejich původ spíše blíž než dále do XII. stol., pro kterouž dobu svědčí, jak bylo ukázáno, i důvody čistě historické.

Toto osídlení, které zaujalo do konce XII. stol. největší část dnešního Pelhřimovska, provedeno bylo kolonisací, ale na rozdíl od jiných pohraničních krajů českých kolonisací vnitřní, slovanskou. Příčinou tohoto zjevu byla jistě blízká příbuznost sousedících kmenů moravských, zůstává však přece záhadou, proč právě v těchto místech provedena kolonisace vnitřní, kde nepřekračovala hranice českomoravské žádná stezka, která by mohla к sobě svádět osídlovací proud ze slovanského vnitrozemí obou zemí spolu hraničících.,40Snad možno pomýšleti na to, že příčinou hustého zalidnění slovanského v těchto místech byla nepříliš vzdálená stezka Haberská a že německé osídlení jejího hlavního směru v dnešním jazykovém ostrůvku jihlavském není původní, nýbrž vystřídalo starší osídlení slovanské od počátku XIII. stol., ať už pokojným vývojem či sehnáním původního obyvatelstva, které mělo učinit místo německým horníkům jihlavským. Je to domněnka smělá, ale snad nikoli nepravděpodobná, zvláště poněvadž jí nechybí i některé důvody historické.41).

Nemenší obtíž působí rozhodnutí, zdali se při kolonisaci pohraničního hvozdu na Pelhřimovsku převalil proud slovanského obyvatelstva přes hranice z Cech na Moravu či naopak z Moravy do Cech. Druhou tuto eventualitu dokazuje Ludvík Domečka, O původu Vítkovcův. Rezkův Sborník historický IV. 1886, str. 343 soudě, že jihozápadní Morava byla daleko dříve osídlena než sousedící s ní jižní Čchy, poněvadž proud slovanský od východu přišel do ní dříve. Upozorňuje na to, že Kosmas už k r. 1061 nazývá západní kraje Moravské rolnatými a úrodnými; hnal prý tedy odtud mnohé lidi pud, aby si hledali výživy v zemi méně kolonisované. Za důkaz svého mínění uvádí i některá místní jména v jihovýchodních Cechách, shodná s místními jmény moravskými, která prý vystěhovalci moravští přenesli na osady jimi nově založené. Ale nehledě k tomu, že tento poslední důvod lze obrátiti, není základní předpoklad Domečkův o přelidnění západní Moravy bez námitky. Především slova Kosmova (II. 18) 42) „Regio autem illa est planior et cam-pestris atque fertilior frugibus" nelze vztahovati na část nejzápadnější,


40) Směrem starých obchodních cest lze si vysvětliti úzká přerušeni německé državy na obvodu Čech u Domažlic, Náchoda, Litomyšle, Cmuntu a j.
41) Instruktivní příklad přeměny staré slovanské vsi v novou kolonisační poskytuje v těchto místech S m r č n á, proměněná r. 1303 v Symonsdorf. Reo-. II. 837 (č. 1945). Také jiné vsi v jihlavském jazykovém ostrůvku změnily svá původní česká jména v německá. Srov. Jul Lipper t, Socialgeschichte Böhmens 11. 390 nn. Správnost mínění Lippertova, že Symonsdorf je totožný se starší Smrčnou na stejnojmenném potoce a nikoli s dnešním Simonovem (Kellersdorf), jak vykládá Erben, Regesta I. v rejstříku, dokazují zápisy v Registrech papežských desátků (vyd. W. W. Tomek v Praze 1874), str. 53, v nichž farní ona ves uváděna je důsledně dvojím názvem Symonsdorf alias Smrčná.
42)J Fontes rer. boh. II. 93.

Předchozí   Následující