z Bílé Krajiny lid se stěhoval hojně do Ameriky), železnice, která teď jde přes Bílou Krajinu do Karlovce v Chorvatsku, potlačí v několika letech ženský bílý oděv, jejž nosí jenom ještě vedle řeky Kolpy. — Bělokrajinský farář Ivan Sašelj, který vydal dříve již dvě knihy o dnešním životě bělokrajinském („Bisernice iz belokranjskega narodnega zakladá", Lublaň), pořekadla, písně, pověry, pohádky, ale úryvkovitě, uveřejnil v časopise „Dom in Svet" 1916 ještě několik bělokrajinských pořekadel. — Zvláště třeba zmíniti se o studii dra Niky Zupaniče" „Zumberčani i Marinďolci".10) Żumberak a Marindol jsou krajiny (vedle Bílé Krajiny), které teď spravuje záhřebská vláda. Většinu obyvatelstva Bílé Krajiny, které se dnes národně a politicky pokládá za Slovince, považuje Žu-panič etnograficky za Chorvaty. „Etnografické" Srby nalézá v Zumberce, Marindole a i ve vsi Bojancích v Krajině. Zupanič antropologický (antropo-metricky) prozkoumal tento lid v r. 1905 a 1909. Antropologické měření konal v Marindole a Bojancích na 84 osobách, v Zumberce na 225 osobách, většinou děvčatech a chlapcích. Dle Zupaniče průměrná výška, index a komplekse krajinských Srbů podobají se výšce atd. obyvatelů Bosny a Hercegoviny. Dokud Zupaničova studie zůstane ojedinělou, musíme opatrně vyvozovati závěry. — Kdo by se chtěl všeobecně seznámili s dnešním životem bělokrajinským, ať čte knihu beletristického spisovatele Ivana T r diny: „Izprehod v Belo Krajino" (Procházka do Bílé Krajiny), Lublaň, 1912. Prof. Lokarovi zdá se tato kniha „nej-pěknějším slovinsky psaným folkloristickým dílem", ač nemůže popírati, že někde Trdina hleděl přece trochu subjektivně.11)

O Benátském Slovinsku (srovn. nahoře dějepisnou část mého referátu) máme více zápisek, avšak mnoho z druhé ruky, z vlašské literatury. Není Slovince, který by byl s vědeckého stanoviska prozkoumal celý tento kousek slovinského území. Důležitá je monografie dra. H. Tumy (advokáta v Gorici): „Kaninska in Mangrtska skupina" ve „Planinském Věstníku" 1911—14, t. j. monografie o vysokém pohoří na vlašsko-rakóuské hranici, se mnoha náčrtky a obrazy; národopisně nejdůležitější je hlava o Režii (r. 1912, mapa Režie, dosavad nejlepší u Slovinců, v r. 1913), kdež nám kreslí život lidu, Rezianců, kteří typem se podobají balkánským Slovanům. „Menšinová práce" v poslední době počala aspoň teoreticky obraceti pozornost též к těmto končinám slovinského území a tak přinesl „Koledar šolske družbe sv. Cirila in Metoda" (národně obranného školního spolku) pro r. 1913 stať R. Orla „O Rezijanih", národopisný a*jazykozpytný nákres, kdež uvádí nejdůležitější starší literaturu o tomto slovanském údolí v Italii, líčí ráz a zaměstnání lidu, tance, písně a jazyk. — „Koledar" téhož spolku pro 1914 obsahuje stať R. Orla „Narodnostno stanje beneških Slovencov sedaj in nekdaj" (statist.icko-dějepisný nákres s mapou Benátského Slovinska), kdež čteme, jak se slovinští obyvatelé Italie stěhují, třebas i bez pravé příčiny do Německa, Rakousko-Uherska, na Balkán, do Ruska atd. — R. 1894 vydal Val. Ostermann (rodem ze severovýchodní

10) Prilog antropologiii i etnografiji Srba u Kranjskoj (Separátni otisak iz „Pro-svetnog Glasnika" 1912. Beograd. Str. 50. 14 tablic.