Všech slovinských krajin týkají se četné rozpravy o místních jménech, které z národopisných článků číselně zaujímají první místo. Nejzasloužilejším v tomto oboru je Luka Pintar, ředitel studijní knihovny v Lublani (+ 1915), Jenž o místních jménech psal v Jagičově „Arch. für slav. Philol.", v „Časopise" 1912, ve „Planinském Vestníku" 1912, 1913, v „Carniole" 1912, 1913 a zvláště v „Lublaňském Zvonu" 1912—15. Širšího rozsahu je jeho polemika o etymologii slovinského a německého jména města „Celovec" (Klagenfurt) v Korutanech. Častěji s ním polemisoval prof. Rajko Perusek (+1917). Pintar s vědeckým klidem uvažuje ve svých výkladech dějepisné, filologické a místopisné okolnosti než vyvodí závěry. Perušek je příliš doktrinářský a proto nemůže čelit Pintarovi. Zásadně liší se oba badatelé i tím: Pintar žádá, aby se jména měst psala tak, jak se vyslovují, a Perušek trvá na etymologii. — Několik „Jmenoslovnih črtic" v časop. „Dom in Svet" 1915 napsal i Viktor Stesk a. — Příklad změnyjména lidovou etymologií podal v „Carniole" 1912 (str. 147) Ivan Šašelj: před 27 lety byl blízko Nového Města v Krajině majitel pozemku jménem Gottlieb ; později byl nazván Gotlipec, konečně slovansky Podlipec15).

Z dialektologie, dosti zanedbávané u Slovinců, nemáme téměř ničeho. O poměru spisovného Jazyka a nářečí rozvinula se r. 1912 diskuse, ve které napsal Oton Zupančič rozpravu* v novinách „Zarja" (408 sl.) a já v „Letopise Matice Slovinské" téhož roku ; šlo o označování výslovnosti koncového „1" (by/ neb był). — O vyslovování koncového „m" („dan" místo „dam") ve východních slovinských a některých chorvatských dialektech pojednával jsem v „Ljetopise" Jihoslovanské Akademie v Záhřebe (31. svazek, r. 1916). — Z nejvý-značnějších slovenistů je Stanislav Skrabec, františkán v Gorici, jenž psal své důkladné rozpravy většinou na obálkách listu „Cvetje z vrtov sv. Frančiška" (list pro třetí řád františkánský). Právě r. 1916 vyšel první sešit jeho vybraných Jazykozpytných spisů (str. 80). Jeho spisy zasahují jen částečně do dialektologie.

*

Z toho ze všeho vidíme, že národopisné práci slovinské chybí soustředění. Prof. Můrko dal několikrát podnět к národopisné práci a i v „Matici Slovinské" jednalo se o tom, ale bez větších úspěchů. Z vědeckých spisovatelů zabývají se národopisem zvláště Dr. Lokar, Dr. Mantuani, Ivan Koštial a Dr. Kotnik. Pro sté výročí smrti Francouze B. Hacqueta (zemřel ve Vídni 1815), který vydal několik prací o národopise jižního Rakouska, „Carniola" chystala zvláštní „Hacquetovo číslo", avšak válka zmařila i to. Nelze říci, že by u nás nebylo lidí, kteří se zajímají o národopisné věci, ale stojí většinou na nesprávném stanovisku 16) píšíce buď diletantsky neb jen s hlediska národní obrany. „Koledar družbe sv. Cirilla in Metoda", výroční zprávy slovinského školně-obranného spolku, jsme již uvedli17). Ve službě menšinové práce napsal