str. 276
Ante Beg několik knížek o národnostních a národopisných poměrech, na hranicích slovinského území: „Slovinsko-německá hranice ve Štýrsku" r. 1905, „Slovinsko-německá hranice v Korutanech" 1908, „Národní katastr v Korutanech" 1910, „Slovinsko-německá hranice v Kočevsku" 1911. O Goricku máme podobné menší práce v kalendáři spolku sv. Cyrilla a Methoda: „Jazyková hranice v Goricku" (pro r. 1912, s mapou, autor R. Orel) a „Národnosti v Přímoří podle prvního sčítání lidu před 70 lety" (pro r. 1917, autor ing. J. Mačkovšek).
Velmi ráda užívá moderní slovinská beletrie národopisné látky, národních písní a povídek. Fr. Mil čin ski ve svých „Pravljicích" (Pohádkách) r. 1911 přebásnil s úspěchem slovinské a vůbec jihoslo-vanské motivy; stejně učinil P. Fl er ě ve dvou knížkách „Babica pri-poveduje" (1913, 1915). Motivu o „králi Matjašovi" (Matyáš Corvinus) užili spisovatelé Aškerc, Cankar a Milčinski, motiv písně „Lepa Vida" dal látku dvěma dramatům ; v básníku Otonu Zupančičovi cítíme stopy Bílé Krajiny atd. 18) Dr. Fr. Ilešič. (Lublaň.)
LIDOVĚDA VE VÁLCE A VÁLEČNÁ LIDOVĚDA.
J. Polívka
Za třesku zbraní mlčí musy, říkávalo se za starodávna. Ale za dnešní doby, plné hrůzy a děsu, kdy z potoků krve a hekatomb obětí rodí se, jak všichni doufáme, nový, šťastnější věk lidstva, pozbylo staré přísloví platnosti. V literatuře, umění a ve vědách projevuje se utěšený ruch, a vydával by zajisté ještě mnohem bohatší plody, kdyby bdělí strážcové starého režimu a řádu jich neničili, nemrzačili v zárodcích — v sazárnách. Lidovědě nastává v dnešní přerodné době nová, nemalá i nesnadná povinnost zachycovati všecko tvoření nejširších vrstev lidových, materiální i duševní jejich život, všecky projevy ducha lidového jak u lidu, který zůstal doma a vzdělává rodnou roli, tak u valné části lidu povolaného do pole. Zvláště vojenský život, ohromné masy, kteréž povinnost postavila do ohně, přebohatými a rozmanitými projevy svými upoutal mimo naši vlast již pozornost nejednoho badatele. Jest také naší povinností věnovati hlubší pozornost hlavně projevům duševního života našich vojínů, a tyto řádky mají k tomu vybídnouti. Jsme nyní sice již ve čtvrtém roce světové války, ale není, myslím, ještě pozdě к takové práci. Povolaní státníci a vojevůdcové prohlašují ovšem, že vstupujeme do posledních fásí toho hrozného zápolení, ale ačkoliv bychom radostně jim věřili, přece skutečně ještě nevidíme blížiti se konec.
Upozorňujeme zde, co mimo náš národ již v tomto směru se dálo. Tento přehled ovšem nemůže býti leda velice kusý. Především jsou nám přístupny pouze literatury poměrně malého počtu národů, jenom národů sloučených v naší říši a především ovšem literatura německá.
Válečná literatura německá jest nepřehledná a lidovědy přímo týká se jen z části malé. Jsou to především informativní spisy o národech
18) Přirozeno je, že se nyni za války vydalo též několik vojenských národních písní..
|
