spojených a pak o národech, kteří leží ve sféře moci německé, na které se aspoň částečně vztahoval zájem německých snah. Jsou tu ovšem spisy ceny velmi různé a nemůžeme se tu jimi zabývati. O některých bude řeč ve Věstníku. Důležitější pro nás jsou spisy pojednávající o vlastním lidu, o německém vojáku, a o nich chceme se tu stručně zmínili. Jsou to také, pokud ovšem z přístupných nám literatur můžeme souditi, jediné spisy vědeckého rázu. Jinde dosud bylo jenom vyzýváno, aby příslušné materiály byly sbírány a zapisovány.

Tak především u haličských Malorusů. Neúnavný vydavatel lidových tradic svého národa, Volod. Hnatjuk, vytiskl v kalendáři pro ukrajinské střelce a vojáky na r. 1917 (Календарик для С1чових Стршьщв i Жовнирив-Украицив, vyd. Ukraj. ženský komitét pro raněné ve Vídni) článek „Válka a národní poesie" (str. 68—85), ukázku nových vojenských písní složených od vojáků a zapsaných 1915—16 a celý dotazník dosti podrobně propracovaný: jaké písně zpívají vojáci, z rukopisných či tištěných sbírek, odkud jsou sbírky rukopisné, mají-li různé oddíly a čety vojenské různé písně, pokud se v nich projevují rozdíly kmenové nebo národní, nevkládají-li se do starých písní nové doplňky, nepředělávají-li staré písně na nové a j. Dále upozornil V. Hnatjuk, že po dobu války vznikly nové povídky, a vytiskl některé krátké, velice charakteristické pro vzdělání vojáků a jich zeměpisné, národopisné a politické vědomosti. Rovněž pak připojil dotazník; klade přirozeně důraz na to, aby přesně byla zjištěna provenience každé jednotlivé povídky a také přesně zjištěn a zapsán celý životopisný nárys vypravovatelův, jeho původ, jakých výprav byl účasten, v které nemocnici se léčil a j., ale dále táže se ještě na jiné momenty pro povídku samu asi lhostejné, jaké poměry byly mezi vojáky, k představeným a pod. Zajímavá jest též nevelká sbírka listů, namnoze veršovaných, psaných od zajatců anebo zajatcům, a v mnohém jeví se opravdový poetický talent.

Dosti značnou řadu takových listů vojenských, mezi nimi také několik skládání veršovaných, rýmovaných vytiskl Velikí Kalendár „Naj-svetejšega Srca Jezuševoga na rok 1917 (str. 67—86) vydaný v Cren-sovcích (Cserföld Zalam) v jihozápadních Uhrách v stolici Zala. Máme dosud ještě celkem málo ukázek dialektu Slovinců usedlých v jihozá-padouherských stolicích. Národní život svůj projevují téměř výhradně v mezích církevní organisace, a již proto jsou nám ukázky tyto milé. Prozírá z nich všech hluboká zbožnost a nic nenasvědčuje, že by tito vojáci se utíkali o pomoc při stálém nebezpečenství života k různým kouzelným prostředkům, amuletům, talismanům a pod. Ze všech vane hluboká láska k rodnému jazyku, ba některý ten voják zdůrazňuje velikou jeho cenu, neboť právě jemu vděčí, že se s tolika různými národy snadně dorozumí (na str. 72 č. 12). Z leckterého listu možno vyčisti těžké rodinné tragedie, hojné doklady nevěrnosti žen, zůstavených a osamělých.

V bohaté německé literatuře byl hlavní zájem obrácen na rozmanité a hojné projevy pověrečnosti. Látka byla snesena od právníka a soudce, který se předtím již velmi horlivě zabýval studiem pověr, ovšem hlavně