obce dosud samostatné, do nedávna malé vísky, stávají se zvýšenou měrou účastny zhuštění obyvatelstva a ponenáhlu splývají víc a více s předměstími staršími. Myslím, že vším právem к „Velké Plzni" lze počítati jako nová vnější předměstí obce Doudlebce na jihu od města, Lobzy a Božkov na jihovýchodě, Doubravku na severovýchodě, Bolevec na severu, Skvrňany na západě. (Tab. I.) V tomto rozsahu již povrchová tvářnost stává se rozmanitější. Převahou sice ještě i tu obydlené části plochy katastrem к této Velké Plzni přináležející rozkládají se na allu-viálních i diluviálních terasách řek i jezera, jež v pleistocénu v okolí Plzně se rozkládalo, leč jak na severu, tak i na východě a jihovýchodě jsou již kopce více než o 100 m převyšující údolí řek Plzní protékajících mezi obcemi, jež tvoří vnější pás předměstí. Nad soutokem Radbuzy a Uhlavky^na pravém břehu vypíná se strmě spilitická Homolka (365 m), mezi Uslavou a velkou Mží algonkické břidlice tvoří kopec (406 m), prudce spadající k Úslavinu meandru, nad Doubravkou к severovýchodu ční spilitový Chlum (416 m), na severu kamenouhelný útvar v kopci Lochotínském dosahuje 414 m. Jen na západě a jihozápadě rozsáhlý rovný povrch svrchní terasy dává městu možnost co nejvýhodněji se rozšířiti.2)

Tab. I.

Největší vzrůst města Plzně spadá do období 1857—1869 a 1869—80. Jsou to léta, kdy železniční trati nahrazovaly spojení silniční, kdy Plzeň stávala se důležitým uzlem moderní komunikační sítě. Roku 1861 byla dopravě odevzdána trať Plzeň—Domažlice, r. 1862 zvláště významná trať Praha—Plzeň, r. 1870—71 byla otevřena trať Cheb—Plzeň—-Vídeň a r. 1873 trať Duchcov—Plzeň—Eisenstein. Okolní obce teprve později počínají jeviti silnější vzrůst. Nejdříve Skvrňany začaly těžiti z blízkosti města a továren; v desítiletí 1880—90 počet obyvatelstva v těchto obcích