peníze" (Anmerk. KHM. Grimm, II., 560, č. 120); místo zrcadla dostal brejle.

Dále možno srovnávati ještě povídku tobolských Tatarů (Radloff, IV., 363, č. 4), kde vyšli tři synové učit se řemeslům, první se stal tesařem, druhý naučil se denně šiti dvanáct párů bot, třetí koupil zrcadlo: kdo se do něho podíval, toho krása zatemnila lesk slunce. Pomocí toho zrcadla stal se zetěm královským, ale obvyklé léčení onemocnělé dívky aneb vysvobození unesené dívky zde bylo zapomenuto a nahrazeno jinými motivy.

V siamské versi (Bastian, Geograph, u. ethnolog. Bilder 265, č. 14) nemá astrolog žádného pomocného předmětu.

V látce o Sněhurce má královna-macecha zrcadlo, ze kterého zví, je-li dívka, na jejíž krásu jest žárlivá, ještě na živě (Anmerk. KHM., Grimm, I., 451, 453, 463, č. 53). Zrcadlo je tu různé. V knižním vzdělání J. K. A. Musäa jest kovové a zhotoveno od „pověstného černo-kněžníka" Alberta Velikého (Ernst Böcklen, Sneewittchenstudien 70). V některých versích se zachovaly sledy primitivnější kultury, zastupuje studánka zrcadlo; tak v skotské a v běloruské, ovšem silně zkrácené (Federowski, II., 120, č. 81), popřípadě v keltské versi odpovídá žárlivé matce pstruh ze studánky (Böcklen, 71). V řadě versí jihovýchodních zaujímá slunce, ojediněle měsíc místo zrcadla (Böcklen, 72 sl., Kúnos, Stambuł, 204). V mnohých jiných dávají matce různé osoby žádoucí zprávy (ib. 73 sl.), v jedné islandské versi kachny plovoucí v kouzelném džbáně (ib. 73). Srv. Huet op. 1. c. 311.

Tato pohádka byla portugalskými vystěHovalci zanesena do západní Afriky (Anmerk. KHM. Grimm, I., 461, Macculloch, 341 a tu zachováno zrcadlo. Srovnává se úplně básnické zpracování Puškinovo „Сказка о мертвой царевнтэ и о семи богатыряхъ" (Сочинешя подъ ред. П. О. Морозова 1903, sv. И., str. 302, Яворскш: Къ исторш Пуш-кинскихъ сказокъ, 15., č. 3). Polská verse z radomského kraje (Kolberg, Lud., XXI., 172) látky o myším (svinském) kožíšku má týž úvodní motiv.

Podobně měl v italské povídce (Kaden, 222) zrcadlo král, který se měl za nej krásnějšího ve světě a tázal se na to svého zrcadla; jenže nezvěděl od zrcadla, je-li skutečně muž krásnější než on.

V látce o princezce, kterou dostane jen, kdo se dovede před ní skryti, má princezka takové kouzelné zrcadlo, ve kterém odkryje úkryt ženichův za třetími oblaky pod křídly orlími, i v tlamě štiky ponořivší se do hlubin mořských ve versích velkoruských (Аеанасьевъ, II., 105, č. 130b, Иваницкш, 186, č. 11); pod. v běloruské Добровольскш, I., 223, č. 1.), částečně sem patří velkoruská povídka sbírky Chudjakova, II., 103, č. 63, v řecké (Hahn, L, 316, č. 61) a maloruské z jižních Uher (Етногр. 36.,' XXX., 65, č. 34), v rumunské (Schott, 153, č. 13; 184, č. 17), v cikánské ze Sedmihradska (Wlislocki, 111, č. 47), v německomoravské (Kosch, 60 = Heller, 64), v mingrelské (*Wardrop 124=Macculloch, 36, Mag. f. d. Lit. d. In- u. Auslandes, sv. CV., 1884, str. 375) a pod. v kabar-dinské z Kavkazu (Сборы. Кавказ., XII., 117), kde princezka měla dalekohled místo zrcadla.

V německé versi ze Sedmihradska (Haltrich,4 165, č. 39) a stejně v Grimmově sbírce č. 191) měla princezka ve svém zámku pokoj s dva-