Mlčky nesou pak zrcadlo domů a pak uvidí v něm každý, co chce viděti (Dufek, Naše Horácko, 357—8).

V německém rukopise XVI. nebo z poč. XVII. stol. (Zs. f. deutsche Mythologie, III., 330) nabude se zrcadla takového zcela zvláštním způsobem, který v novějších podáních lidových se nevyskýtá: Na Velký pátek koupí se tři černé slepice za žádanou cenu, bez smlouvání, a chutně připravené se při západu slunce donesou na rozcestí, nad tři udělané díry dají se hrnce s vařenými slepicemi a zakryjí se vykopaným drnem. Ráno najde se v jedné díře prsten, který činí svého nositele neviditelným, v druhé dírce zlatý peníz přivolávající jiný zlatý, v třetí zrcadlo, a v tom možno viděti, co se chce, jen se doporučuje, aby napřed se do něho podíval pes nebo kočka.

Již ze starší literatury uvozují se zprávy o tomto kouzelném zrcadle; na sklonku XV. stol. Gregorius Reisch ve spise Margarita philosophica (vyt. Strassburg 1504) zmínil se o hlazeném kameni, železe aneb zrcadle, a Martin Luther se potom též zmiňoval o něm, čili o t. ř. speculum Mercurii, vypravoval mimo jiné o kouzelníku z Erfurtu, který zapsav se čertu, dostal od něho křišťál, podle kterého mohl věštiti (Erich Klinger, Luther und der deutsche Volksaberglaube, str. 69). Tu se tedy nevypravuje o zvláštních kouzlech, jimiž možno nabyti takového zrcadla.

Některé jiné starší a také novější zprávy sestavil Karl Haberland v Zs. f. Völkerpsychologie XIII., 338.

Podle pověr hornofalckých (Schönwerth, III, 218) položí-li se zrcadlo na tvář samovrahovu do otevřeného hrobu, aneb položí-li se člověk zády na hrob šestinedělky a zrcadlo pod sebe, šestinedělka nemůže zrcadlo snésti a vyhodí je; a tak lze dostati zrcadlo, ve kterém možno všecko viděti, zakryté poklady, prameny, pobyt nebožtíkův a j. Podle pověry durynské tkočí člověk zcela nahý před půlnocí přes hřbitovní zeď, vstrčí zrcadlo do hrobu šestiredelky, pohřbené na Velký pátek, sklem dolů, a tak po tři noci. Úplně zapsal takovou pověst Chr. Ludw. Wucke ve své sbírce pověstí (Sagen,2 str. 362, č. 577): zrcadélko koupeno beze všeho smlouvání; člověk taktéž celý nahý šel o půlnoci к čerstvému hrobu šestinedělky, pokryl zrcadlo jménem trojjediného boha, takže bylo sklem obráceno к rakvi. Opakovalo se to po tři noci. Na zpáteční cestě musil muž míti stále tvář obrácenu ke hrobu. Poslední noc vytrpěl děsné hrůzy, ale nedal se odstrašiti od hrobu a vytáhl zrcadlo jménem tří čertů, přitlačil je sklem těsně ke svému tělu a tak přes útoky ďáblovy dostal se šťastně přes hřbitovní zeď. Nyní všecko viděl ve svém „Erdspiegel", nikdo nebyl jist před jeho uměním, ani zloděj ani čarodějnice.

V Pomořanech zakopáno zrcadlo rovněž kc upené beze všeho smlouvání, na křižovatce nechá se ležeti 24 hodiny a vykopáno v lichou hodinu, aniž by se při tom promluvilo. Tak se z něho stalo kouzelné zrcadlo a možno v něm poznati zloděje. Podle starodávného zápisu zakopáno takové zrcadlo, když byla na ně napsána jakási tajná slova v lichou hodinu sklem dolů, a třetí den v stejnou hodinu vykopáno; při tom nesmí se člověk dívati do zrcadla, než psa nebo kočku к němu má pouštěti (Am Urquell, V, 1894, str. 163).