Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 365

v Anglii a j. Srv. Zs. f. Völkerpsychologie, XIII, 341, Archiv f. Reli-gionwiss., V, 24, Seligmann, I, 179.

V kraji někdy polabském nemají snoubenci před cestou do kostela pohlédnouti do zrcadla, jinak by oba brzy zemřeli (Tetzner, Die Slawen in Deutschland, 372).

Místy ve Francii nemá nevěsta oblíkajíc se v den svatební dívati se do zrcadla anebo do skla, jinak by ji stihlo neštěstí v manželském životě (Revue des trad. pop, XVII, 499), podobně v Anglii a v kantonu neufchätelském (Seligmann, I, 181). Dívá-li se dívka příliš často do zrcadla, spatří prý tam nakonec čerta; takovými hrozbami chtěli v Pi-kardii odvraceti od toho marnivé dívky (Revue des trad. pop. XX, 145). Tak vypravuje se o děvčeti benátském: obdivovala se své kráse v zrcadle tak dlouho, až ji posedl čert. Zjevil se jí vedle jejího obrazu v zrcadle jako rozkošný jinoch, objal její obraz a nabízel svou lásku, zřekne-li se Krista. Dívka byla ze své posedlosti vyléčena (Seligmann, I, 179).

U západouherských Němců míní, že dívka, která sedí proti zrcadlu nebo má je za zády, dlouho se neprovdá (Ethnolog. Mitteilungen, V., 16).

U nás zaznamenána pověra, a stejně v Německu, spatří-li kdo, dívaje se do„ zrcadla, kromě svého obličeje ještě jiný, znamená to brzkou jeho smrt (Č. C. M. 1855, str. 179; Archiv f. Religionswissenschaft, V, 25). Podle české pověry nemá nemocný se dívati do zrcadla, jinak by se jeho nemoc zhoršila (Č. Č. M. 1853, str. 476). Místy nesmí nevěsta vstupující do domu manželova podívali se do zrcadla (Samter, op. c. 135). V saském Rudohoří věří, že kdo se v masopustní noci sám podívá do zrcadla v osvětleném pokoji, nedožije se roku (E. John, Aberglaube, 118). V Cechách a ve Slezsku nemá se člověk vůbec v noci dívati do zrcadla, spatřil by tam hrozný obličej nebo čerta (Květy, 1847, str. 6 = Grohmann, „Aberglaube, 224; Drechsler, op. с. II, 236). Taktéž v se--verových. Cechách věří, dívá-li se kdo celou hodinu do zrcadla, spatří v něm čerta (Deutsche VK. östl. Böhmen, IX, 50); stejně v Meklen-bursku (Bartsch, II, 4), ve Švýcarsku (Schweiz. Archiv f. VK, XII, 278), ve Francii (Sébillot, Folklore de France, I, 139, Revue des trad. pop, VII, 103), ve východní Haliči (Lud, XVIII, 198), a taktéž věří Litvané (Жив. Стар, XV, odd. 2, str. 198). V anglickém spise z roku 1618 řečeno, že to působí neštěstí (Zs. f. Völkerpsychologie, XIII, 342). Takové jest slovenské přísloví: „Choď sa pozreť do zrkadla, vidíš tam čerta" (Záturecký, 65, č. 113). Na Moravě myslí, že kdo se večer v zrcadle shlíží, dostane žloutenku, anebo spatří v něm smrt (Grohmann, Aberglauben, 225). V rjazaň. gubernii věří, že by člověk přivolal smrt (Жив. Стар, VIII, 228). Kdo před zrcadlem prodlévá nebo jí, vyschne, zhubne, říká se v Rusku (Даль, Словарь, I, 1697). Podobně v kraji basilejském „Wenn me z' Nacht in Spiegel luegt, so wird me wüest" (Schweiz. Arch. f. VK, XII, 151). Také u Rumunů bukovinských se zrazuje dívati se večer do zrcadla, neboť zlý duch by vyssál krev z tváře (Globus, XCII, 284).

Tak jest u Lužičanů pozměněno jinde hojně doložené čarování v noci sv. Ondřeje: kdo postaví dvě svíčky před zrcadlo a hodí oba pantofle přes hlavu, spatří čerta vcházeti dveřmi (Veckenstedt, Wend. S. M, 444, č. 91).


Předchozí   Následující