Volksthum, 112, Veckenstedt, Wend. SM., 450, č. 29), na Slovensku v Turci — též obrazy „lebo by sa v nich mrtvý ukázal" (Slov. Pohľady, XIV., 119). Ve Francii (Liebrecht, Zur Volkskunde, 350, č. 16, a Revue des trad. pop., XI., 589; XX., 325), na Rivieře (ib. IX., 117), v Anglii (Henderson, 57), ve Skotsku (Le Braz, La lég. de la mort, II., 205). Ještě u bessarabských Bulharů (Сборн. за нар. умотвор., XXIX., 151), kdežto odjinud z bulharských krajů není doložen, nezná ho Colakov (Българ. нар. Сборн., 41). Jest však zaznamenán v Srbsku v kraji bo-Ijevském (Срп. етногр. 36., XIV., 243). Znají ho také v Rusku (Даль, Словарь, L, 1697). A vyškytá se ještě u orientálních národů, jest doložen ve východní Indii a na Madagaskaru. Srv. J. v. Negelein, Bild, Spiegel u. Schatten im Volksglauben (Archiv f. Religionswiss., V., 22, 33, Zs. f. Völkerpsychologie, XIII., 344, Seligmann, I., 182, Frazer, The Golden Bough, I., 294 sl.) Hleděno místy, jako v kraji někdy polabském, na to, aby se mrtvola nevynášela kolem zrcadla, neboť by se potom nebožtík zjevoval jako duch (Tetzner, 375).

Obraz člověka v zrcadle identifikován s duší, a tak jest obava, že duch nebožtíkův dlící ještě v domě, pokud mrtvola není pohřbena, mohl by unésti duši zjevivší se v zrcadle (Samter, Geburt, Hochzeit u. Tod, 134, Frazer, op. с. 294).

Zavěšováno také zrcadlo poblíž šestinedělky. Šestinedělka nesmí jako jiný nemocný (srv. Frazer, op. c. 295) shlížeti se v zrcadle, mohla by v něm viděti čerta, jak se myslí místy v Německu, Uhrách a jinde (Zs. f. Völkerpsychologie, XIII., 342; Samter, op. 1. с.; Drechsler, Sitte, Brauch, I., 204; Seligmann, I., 181). Ve východní Haliči obracejí místy zrcadlo ke stěně, kde leží nepokřtěné dítě, jinak by mohlo býti vyměněno (Етногр. Зб., V., 122). Podobně u Poláků se věří, že by takové dítě se nenaučilo brzy mluviti (Jan St. Bystroń, Słow. obrzędy rodzinne, 137; Wisła, IV., 835). Podobně na Slovensku (Dobšinský, Obyčaje, 6), v Meklenbursku (Bartsch, IL, 53, č. 133), ba ještě na Gibraltaru (Seligmann, L, 180). V severovýchodních Cechách domnívají se, že by takové dítě zpyšnělo (Deutsche VK. östl. Böhmen, IX., 50), taktéž v Meklenbursku (Bartsch, IL, 53, č. 134-135); v Durynsku, že by se stalo pyšným a marnivým (Witzschel, Kleine Beiträge, IL, 246, č. 18, 249, č. 49; Zs. f. VKunde, IL, 34), v západních L-echách, že by se stalo bázlivým (Alois John, Sitte, Brauch, 109), a stejně v Lužici (Schulenburg, Wend. Volkstum. 109, Wend. Volkssag. 233). Ve Slezsku a v Prusku, že by onemocnělo (Mitteil. Schles. VK., VIL, seš. 13., str. 57, čís. 28; Tettau-Temme, 282). V okr. jüterbogk., že by zemřelo anebo se stalo ustrašeným (Zs. d. Verein f. VK., IX., 443, č. 32). Všeobecně se před tím varuje u západouherských Němců (Ethnolog. Mitteil. Ungarn, V., 16). Bělorusové obávají se, že by takovému děcku dlouho nelezly zuby (Federowski, L, 305, č. 1679). Jinde v Rusku, že by takové dítě dlouho nemluvilo (Жив. Стар., XV., odd. 2., str. 168). U Gruzínů a Imeretinců, že by se potom bálo vody (Сборн. Кавказ., XIX., odd. 2., str. 101, č. 189). Též místy na Balkáně, ve Stipu zaznamenáno (Сборн. мин., X., odd. 3., str. 124, č. 66), že chlapec se nemá večer dívati do zrcadla, neboť by mu kůň (!) umíral. Týž zákaz rozšířen