Hanybal mocný vládce má jedinou dceru a miluje psy a ptáky. Jednou na honu mlha jej oddelí od družiny, když stíhá jelena. Vrací se večer do paláce, jede lesem, přijede k domu, žádá za pohostinství, vydává se za prostého člověka. Bydlí tam císařův lesník, císaře nezná. Hostí císaře, řekne mu na jeho otázku, kdo je a představí mu svou těhotnou, slehnutí blízkou ženu. Když císař na loži usne slyší hlas: „Přijmi, přijmi, přijmi!" Probuzen, diví se, co má přijmouti. V druhém spánku hlas volá: „Vrať, vr^ť, vrať!" Císař diví se, že dřív měl přijmouti a nedostal, a nyní má vrátiti. Zatím žena porodí krásného syna. Císař spí, hlas volá: „Prchej, prchej, prchej! Této noci se narodil, jenž bude po tobě králem." Císař je vzrušen a v tom slyší křik dítěte, hocha. Zamýšlí vzepřít se věštbě. Ráno se dá lesníkovi poznati, konejší jeho strach, přeje si vidět dítě. Prohlíží je a spatří na jeho čele znamení. Řekne lesníkovi, že hocha vychová a že si pro něj třetího dne pošle. Lesník děkuje, císař odjede do paláce. Třetího dne zavolá sluhy, káže jim jít pro dítě, cestou je v lese zabít a pod trestem smrti srdce jeho přinést. Sluhové jdou pro dítě, jež jim lesník, nic netušící, vydá, ale pak všichni hocha litují. Jeden radí, aby chytili v lese prasátko, jeho srdce císaři přinesli a přísahali si mlčení. Učiní tak, hocha položí do dutého stromu, srdce prasečí donesou králi. V síni je velký oheň, císař hodí srdce do ohně a praví: „Hle, který měl po mně kralovat. Můžete viděti, co znamenají snové."

Druhého dne v tom lese honí hrabě Leopold, jelen běží k tomu dutému stromu, psi větří dítě a stanou tiše. Hrabě najde zabalené dítě a vezme je na svůj hrad. Je bezdětný a praví ženě, že budou dítě před lidmi vydávat za své. Krásného hocha všichni milují; v sedmi letech studuje, velmi prospívá v studiích do dvaceti lei.

Král pak svolá shromáždění, hrabě jede ke dvoru s hochem. U stolu mu hoch posluhuje. Král spatří na hochově čele ono znamení, ptá se po jídle hraběte, čí je to hoch. Hrabě jej vydává za svého, ale když jej král zapřísahá, vypravuje hochův příběh. Král pod trestem smrti ptá se těch, jež poslal kdysi pro dítě a zví pravdu. Král je odhodlán hocha zahubit, požádá hraběte, aby mu hocha ponechal. Císařovna je v dalekém kraji. Král po několika dnech káže hochovi jít к císařovně s listy, poněvadž o ní dávno neslyšel. Dá však psáti královně, aby pod trestem smrti posla, tří dnů nevyčkajíc ohavnou smrtí utratila. A neposlechne-li, bez milosti místo něho zemře. List prstenem zapečetěný dá večer hochovi, aby ráno vyjel.

Hoch jede tři dny, až o deváté hodině přijede k domu rytíře (miles), jejž prosí o jídlo a odpočinek. Rytíř jej pohostí a uloží, unavený hoch hned usne. Rytíř vejde к němu, spatří u jeho hlav krabici (pixidem), ze zvědavosti ji otevře. Najde zapečetěný list, otevře a čte ortel smrti. Lituje hezkého hocha, smaže pečlivě písmo a napíše nově, aby císařovna pod trestem smrti ve třech dnech posla slavně oženila s jejich jedinou dcerou. Pak list bez porušení pečeti zavře a uloží do krabice. Zdrží hocha u sebe přes noc. Hoch ráno odjede, dojede к císařovně a odevzdá list. Císařovna list přečte, políbí hocha, svolá četné hosty a slaví dceřin sňatek. Šlechtici novomanžele obdarují a rozjedou se. Po třech měsících přijede císař za císařovnou, císařovna jede mu se