Paul Herrmann: Erläuterungen zu den ersten neun Büchern der dänischen Geschichte des Saxo Grammaticus. I. Ubersetzung. Lpz. Engelmann 1901. Kniha III. а IV.

III. 86. Rorik po smrti Gervendilla ustanoví za správce Jutska jeho syny Horvendilla a Fenga. Horvendill dostane za ženu dceru Rorikovu Geruthu, s níž má syna Amletha. Fengo zabije úkladné bratra a ožení se s jeho vdovou. Amleth, aby unikl úkladům otčímovým, staví se šíleným. Znečišťuje královniny komnaty, maže se tím blátem, mluví z cesty, vyřezává dřevěné svory a tvrdí, že chystá šípy na pomstu. Smějí se mu, ale Fengo jej podezírá. Má být v lese zlákán dívkou (s kterou vyrostl od dětství), a dá-li se svésti, bude to svědectvím, že má zdravý rozum. Soukojenec Amlethův jej varuje; Amleth úmyslně sedá na koně obráceně, dá si namluvit, že vlk je hříbě, kormidlo stroskotané lodi nůž, ale jeho řeči, zdánlivě šílené, mají hlubší, bystrý smysl. Když je s dívkou samoten, souloží s ní, ale dívka přísahá, že ho nezradí. Doma dozná sice, že spal s dívkou, ale způsobem zdánlivě šíleným, jenž nenajde víry. Fengo na radu dvořana zkouší jej znovu: nechá jej s matkou samotna, dvořan se schová pod slamou. Amleth se staví šíleným, ale vypátrá úkryt dvořana, bodne po něm, rozseká jej, uvaří a vylije záchodem prasatům. Vrátí se к matce a vyčítá jí její zradu. Když hledají dvořana, praví Amleth, že šel na záchod a padl do bahna.

Fengo Amletha přece podezírá, pošle jej s dvěma důvěrníky к britskému králi. Důvěrníci vezou sebou runy ve dřevě řezané, jimiž Fengo nařizuje britskému králi, aby zabil mladíka, kterého mu posílá. Amleth, louče se s matkou, prosí, aby síň vyzdobila uzlovitými závěsy a po roce pořádala za něj pohřební hostinu. Cestou, když průvodci spí, najde Amleth dřeva s runami, runy vyhladí a napíše nové: aby průvodci moudrého jinocha byli zabiti, a jinoch aby dostal dceru britského krále za ženu.

Britský král jim vystrojí hostinu, Amleth odmítá jíst i pít. Král dá tajně vyslechnout, co Amleth po hostině v ložnici se svými druhy mluví. Amleth na otázku, proč nejedl, praví, že v chlebu byla krev, v pití železo, maso páchlo mrtvolou; král prý měl oči pacholka, královna se chovala třikrát jako děvečka. Druzí se smějí Amlethovu šílenství, ale král nařídí pátrat: mouka na chléb byla z pole, na němž jsou pochováni bojovníci; špek pocházel z prasat, jež ožrala mrtvolu lupiče; med v nápoji byl od včel, jež ssály na vnitřnostech mrtvého, voda z pramene, v němž byly rezivé čepele. Král, vida moudrost Amlethových výkladů, uhodí na matku, a doví se od ní, že jeho otcem byl pacholek. Zkoumá původ své ženy a pozná, že byla dcerou nevolníka.

Král pozná Amlethovu moudrost a dá mu svoji dceru. Průvodce Amlethovy dá dle podvrženého dopisu oběsit. Amleth vyžádá za tyto dvě vraždy výkupné a zlato dá zalít do kostěných holí. Po roce jede