O stáří naší balady máme málo zpráv. Z výkladů O. Hostinského je patrno, že nápěv je velmi starobylý (Č. Lid, I, 167; srovn. též Konrád, Dějiny posv. zpěvu, I, str. 102); o textu máme doklad Jirečkův (ČČM, 1881, 380), že nápěvem balady „Osiřelo dítě" zpívala se píseň „Ach kýž jsem slavíčkem",2) vydaná okolo r. 1740 u Václava Urbana Suchého v Praze. Lze tedy souditi bezpečně, že píseň již v letech čtyřicátých XVIII. stol. byla všeobecně známa a tím vznik Sirotka ustupuje nejméně do 2. polov. stol. XVII.

Všimněme si podrobněji českého textu. Jak jsem již podotkl, Erbenovi přísluší zásluha, že soubor našich lidových balad obohatil skladbou tak vynikající; v prvním vydání své sbírky (I.—III., 1842—45) na prvním místě otiskl ucelený variant s hojnými různočteními. Z variantů českých — o moravských, slezských, a slovenských se zatím nezmiňuji — znám tyto: Erben, Pis. nár. v Čechách, 1842, sv. I. 1 č. 1 (E1);3) druhé vydání z r. 1852 sv. I. 1 č. 1 (E2); třetí vyd. z r. 1864 467 č. 2 (E3); Holas, Čes. nár. pís. sv. V. 5 č. 1. (Hol.); v pozůstalosti Erbenově chované zemským museem (sign. 7 В 24 fasc. V.) našel jsem jeden úplný text s různočtením (R) a kromě toho zlomky psané rukou básníkovou (r); v archivu Národopisného musea českosl. nalezl jsem 2 rukopisné varianty, kterým však chybí závěr: ve sbírce Písně z Nymburská, arch. č. 9 (Nymb.) a ve sbírce р. V. Wagnera z Radobic na Písecku, arch. č. 44 (Pís.).4)

České texty lze rozděliti na několik skupin podle závěru. Sirotek

a) vrátí se od hrobu matčina domů (v horečce rozmlouvá s otcem) a zemře (E1—3);

b) usne na hrobě a zemře (var. u Erbena; R);

c) matka opustí hrob a usmrtí macechu (jiný var. u Erbena; var. v R);

d) dítě vrátí se od hrobu, podle přání matčina myje si hlavu a utopí se (Hol.).

Erben svým vytříbeným vkusem básnickým pochopil, že umělecky nejdokonalejší jest závěr první, poněvadž nejen neruší teskného dojmu vyvolaného žalobami sirotkovými, nýbrž vnáší do skladby jakousi smírnou náladu: smrt-osvoboditelka zbavuje sirotka útrap. Avšak i po jiné stránce jeví se text Erbenův jako výsledek pronikavé práca kritické řízené vzácným smyslem pro umělecké zpracování motivu. Ukazuje to přehled vývoje textu ve třech vydáních Erbenových, který tuto podávám.

Slohy 1.—11. ve všech třech vydáních se shodují, ovšem E3 má některé odchylky (sl. 3, 5, 7).5) V dalších dvou slohách jsou rozdíly podstatnější: