125. Na str. 445 vykladá po svém způsobu bulharskou versi pohádky o popelce (Erb. 209 č. 73), a srovnává s hornoluž. Klin-kotata lipka, (Erben 86 č. 26), se slovinskou „Vila prijatlica in mesci prijatli" (lb. 291 č. 96), a ještě se slovenskou Tri citrony. Hornoluž. a bulh. verse náleží zajisté do jedné skupiny, v. An-merk. KHM. Grimm L, 176, 177 č. 21, s přečetnými jinými versemi, ač jsou mezi nimi nemalé rozdíly, ale v ostatních jsou zcela cizí látky reprodukovány. K tomu připojen gramatický výklad, str. 446: „in Bulgarian z a r o v a n „means to bury, and in Little Russian zarobyti means to tan( ?!), when applied to a hide, so that the difference in the details of the two stories may be very likely be due a confusion between these two words". V poznámce str. 335 vyslovil domněnku, že anglické „hutch is derived from kutje", tak přepsal Erbenovo kuča (str. 281).

Jak nedostatečně jest Strickland obeznalý v pohádkové literatuře, vidět i z poznámky, kterou dodal hornoluž. versi látky „Pravda a křivda" (Grimm, KHM. č. 107): „the present story is a modern and corrupted version of Father-Know-All", t. j. Tři vlasy Děda-Vševěda (Erb. č. 1), kterou zahájil svůj překlad. Jen dvou sbírek se častěji dovolává, a sice sbírky pohádek z Benátska: D. G. Bernoni, Fiabe popeláři' veneziane z: r. 1873, a laponských pohádek, které pojal Mantegazza do> své knihy: Un viaggio in Lapponia. Laponských pohádek bylo hodně užíváno v komentáři maďarských pohádek od W. Henry Jones a Lewis L. Kropia r. 1889, ale tu knihu asi nepoznal. Obou uvedených sbírek využil Strickland vydatnou měrou při svých výkladech. Kromě toho znal ještě pohádky bratří Grim-mů, cituje alespoň dvě jeho pohádky.

O soudobém pohádkosloví nemá pak Strickland ani potuchy. Před 40 lety litoval recensent výboru vydaného od A. H. Wratislawa, že vydavatel přináležel ještě ke škole Maxe Mullera, de Gubernatise a André Lefévre: „Soleils, lunes, auro-res... On en a mis partout" (La Tradition IV., 126). Těšil se jen z toho, že tyto poznámky jsou krátké, a nic nepřekáží si jich nevšímati. Bohužel není ani té útěchy při knize Strick-landově. I poznámky připojené mnohým číslům jsou velice obšírné, a kromě toho jsou přidány rozsáhlé výklady str. 67—119. Na zvláštních tabulích znázorněny celé itineráře reků pohádkových, i udávána doba, které měsíce i dni se dály výpravy reků na skleněnou horu aneb jinam. Mohlo by se to všechno zhola odmítnouti, že se prostě vymykají vší úvaze ve vědeckém listu, že nestojí za to, aby se na ně mamě využívalo' drahocenné místo. Nicméně pro úplnost chceme o nich promluviti několik málo slov, aby čtenáři poznali, že úsudek náš není nikterak upřílišený. Rozborem osmi povídek, jež shrnul do 1. kapitoly, dospěl Strickland k výsledku, že jsou arktického původu, a srovnává je s laponskými — vytkl- kuriositu (curious fact), že primitivní slovanské povídky se vyznačují mnohem více rázem dlouhé arktické zimní noci, než (předpokládaných) neoli-