Chléb v názorech lidu v Chabičově ve Slezsku.

Co znamená slovo chléb? Nejen chléb v pravém slova smyslu, nýbrž i majetek, výživu, živobytí. Už je na chlebě, praví se o člověku, když dopracoval se vlastního, náležitého postavení. Je bez chleba, kdo výživy pozbyl. „Máš-li grunt, i čeládka se najde", pronáší lid, i obrazně: „Nůž se už najde, jenom když je chléb".

Zvyky při pečení chleba. Před připravením těsta požehná se díže kopisti. Když pak těsto zkysalo, zavrtává se do něho kříž opět kopisti. Když je na stole, aby byl převalen, žehná se opět, a tak i když jej sázejí do pece. A kdo v ten čas přijde do domu, říkává: „Naspoř Pán Bůh".

Napočínaje chléb, učiní kráječ na spodní kůrce tři kříže nožem, aby dar Boží přinesl požehnání. Obyčejně krájí chléb hospodyně, a tó vždy na rovno, neboť „kdo se nerovná s chlebem, nebude se rovnati s lidmi". Stane-li se, že děti nerovný krajíc ukrojily, hned je Hárá hospodyně: „Kdo si neumí ukrojit, ten neumí si naň zarobit." Když drobty z chleba spadnou na zem, mají se s uctivostí všecky sebrati; když spadne krajíc, tedy ten, kdo jej upustil, musí'jej políbiti.

To vše děje se z velké vážnosti k chleb«. Lid ví, jak těžko lze si ho dobývati, proto se mu lichotí i zdrobnělými jmény, jako pečenek, a zvláště stařenky mu říkají jen chlebíček nebo bochníček. Místo-jeho je na stole,1) a dopouští se každý hříchu, kdo by se posadil na stůl, na místo pro chléb určené. Přijde-li host, podá se mu nejdříve chléb se solí.

Není divu, že toho, kdo se proti chlebu prohřeší, stihne trest. Když odrobinky padnou na zem a dítě je svévolně pošlape, praví se nejen, „že dušičky v očistci pláčí, ale i kdo jich nesebere, bude je po smrti s rozžatým prstem hledati."2)

Chléb má chutnati tak jak je, i bez prímastku. Proto, nechutná-li dětem suchý chléb a žádají-li si prímastku slovy: „A co k němu?", od-