Tam mu řekli, to že je selka z toho stavení, že umřela po dítěti, nežli šla k onvodu, a nyní že tam chodí. Chasa a všichni ji vidí, jen hospodář (její muž) ne, proto že jsou tak zamlklí. ,

Děda zůstával na pastušce. Sel jednou od muziky a u jedny chalupy viděl ženskou na stoličce, jak si česala vlasy. Přešel, ale protože měl doma zavřeno, šel zpátky a už tu ženskou neviděl. Řekl to u muziky, a ti když šli domů, zas tu ženskou viděli Byl to nějakej duch.^

Delektor z Cervenýho Dvora, když se vracel z cest do Netolic, někde u Libějic nebo kde se mu namanul jebo soused a dobrej známej Haduš; aby ho svez'. S radostí. Když přišli na místo, chtěl delektor, aby s ním přenocoval, a když ten nechtěl, pozval ho na jinej den k obědu Haduš slíbil. Když to potom delektor povídal ženě, ta se divila, jak moh' Haduše svézt, když nž je nebožtík.

V Malojcích K* strašilo, že tam žádnej neinoh' vydržet. K* šla jednou před Vš. Svatejma ke knězi a povídá mu to. On jí řek': „Napečte božího daru a dejte ho chudejm." K* to udělala, a jednou jí dcera povídá: „Mámo, mámo, podívejte se, jaký to máme v okně světýlko." No a světýlko se ztratilo a nebylo nic. K* šla potom ke knězi, a ten jí povídá: „Tak vidíte, vy ste měli moc vysvobodit duši."

Jedna duše neměla po smrti pokoj ; chodila po lese, nosila něco těž-kýho a ptala se: „Kam to dám, kam to dám?" Šel tudy opilec, a když to slyšel, povídá: „Df>j to, kdes to vzala." No a potom k němu přišla postava a povídá: „Tys mne vysvobodil."

Děd šel do Horažďovic. Pod horou Kátovskou potkal na onzkej cestičce formana, jak jinda byli v modrej ka-mizole, s bičem. Poněvadž se neznali, nepozdravili se. V Horaždovicích, když se smluvili o cestě, řekli mu, že dřív byla silnice po kraji Kátovský hory, že se tam splašili koně s formanem, a ten že se zabil. Od tý doby tam «Oiodí. Je na tom místě bíle natřenej kámen s písmem, že se tam to neštěstí stalo.

Umřel sedlák. Vedle byla hospoda a měla tam bejt muzika. Jak šel ho-

stinský do sklepa pro pivo, viděl jít od hřbitova bílou postavu s černým pásem okolo beder. Útek' a povídá to v sednici. Druhou noc mezi 11—1. hodinou (měsíc svítil jasně), chasa a všichni viděli tu postavu, jak šla do toho domu, co umřel ten sedlák.

. Dědouškovi umřela sestra a chodila v noci k němu strašit do sednice. On s ní mluvil a věděl, že je nebožka, a babička vedle nevěděla nic Jednou se jí ptal, jak to vypadá na věčnosti. Jak to řek', ona zmizela a nebylo nic.

Starej C* z Podeřišť po smrti strašil. Jednou ho potkali už jako nebožtíka. Slouhovi stavěl stádo, když hnal, tak ho slouha zaklel.

Delektor Krčin měl strakatýho psa; kudy ten pes běhal, tudy dal dělat stoky. Po smrti strašil. Jezdil v noci ve žhavým kočáře po těch stokách a bylo ho slyšet: „Hoho, pobídni Krčina."

Okolo Satuně chodil strakatej kozel; když umřel starej Mach, tak se* ten kozel ztratil. Mladej Mach byl po-božnej. Hlídal rybníčky u cihelny a Krčin tudy jel (tiž jako duch). Mach šel proti němu a ptal se, je-li dobrej nebo zlej. On řek', že s Bohem nic neraá; tak ho Mach zaklel, že už tudy nejezdil.

Delektor Šebele taky po smrti straš il. Dyž šel jednou panskej cihlář z cihelny, seděl Šebele u Cervenýho Dvora na pilíři. Cihlář šel kolem zahrad, aby se mu vyhnul, alo Šebele tam zase seděl. Cihlář povídá: „Chval každý duch Hospodina." Šebela skočil so zdi, chytil cihláře a nosil ho po zdi. Káno ho našli ležet u Podlešáků. Vzkřísili ho a šel domů.

V Tejně n. Vit. vycházívalo vždycky na Dušičky z kostela procesí bílých postav k soše P. Marie; tam se modlily a zpívaly. Potom se vrátily za hlaholu zvonů do kostela ; ten se jim sám otevřel celej osvětlenej. V Tejně se nikdy nemodlili za dušičky. Nyní se po klekání ještě zvoní za dušičky, lidi se za ně modlí, a to procesí se už nezjevuje.

Jednej nedojily krávy, protože jim někdo učaroval. Nějaká bába jí poradila, aby vzala ze hřbitova tři hlavy, stloukla na prášek a dala do pití kra-váii. Ona to udělala, a v noci to přišlo