k ní strašit a křičelo to: „Dáš nám ty tři hlavy! Kterak půjdeme bezhlaví k sondu?"

Nějako« bolely zuby. Jedna jí po radila, aby šla v noci na krchov pro hlavu a dala si ji pod peřinu. Ona to udělala, a druhou noc to k ní přišlo strašit a chtělo to hlavu, aby ji donesla, kde ji vzala. Když šla zpátky, tak ji vzal strach, ona padla u hřbitova a již ji nevzbudili.

Starej Kubín, on by! řezník, když chodil pó vsích šel jednou záhy ráno do žitnýho, a u kapličky seděl člověk a počítá peníze; měl jich moc, a když Kubín přijde vedle něj a ohlídne se, ta postava povídá: „Máš jich dost?'1 On odpovídá: „Já mám svý." Ta postava povídá: „Ty si se s čertem poradil, žes na ně nesáh'."

Lukášek.za svobodna šel k Luži-cům k muzice. U kapličky jde proti němu ženská pěkně oblečená Lukášek povídá: „Kam jdeto k muzice?" Ona povídá: „Hihihihi!" a ztratila se.

Mařík šel z Pekla od muziky a zpíval si: „Sel ďábel do pekla, čert ho tam nes, praštil s ním do louže, jen ty tam lež," a čert ho popad a odnes ho někam až za Krumlov. Při-š«l potbin za několik dní domů. Když s níai letěl přes les, povídá: „Zvoď nohy, je tu strniště!"

Jeden šel s dudama s kamarády z Krtel. U lomeckýho hřbitova vy-stoupil na kámen, že zahraje dušičkám. Potom nemoh' slézt, byl jako přiko vanej a pořád musel hrát. Kněz ho potom zaříkal a vysvobodil.

Jednou jel pacholek, a na cestě se mu vzalo světýlko a nemoh' dál ject. Modlil se, ale čím dál se modlil, tím víc jich bylo. Potom zaklel a všecko se ztratilo. Šla bába podle něj a ta je pořád viděla, protože se modlila růženec. Už nemohla ani jít, tak si sedla; taky se potom rozlobila, zaklela, a všecko se ztratilo; neviděla taky nic.

(S vyobrazením.)

Stojí věru za podívanou, dá-li se člověk přř návštěvě vesnice chodské vyvolati náhlým voláním: „Krtiny dou!", jež za malou chvíli proběhne ústa od úst, hlavně ovšem ženská a dívčí, celou ves a vyláká aspoň na prahy a před stavení také celou ves, ale — musíme dodati: uvidí-li potom krtiny ještě ty pravé chodské, aby „kmotry" i malý pohánek Chodáček byli ve všem všudy v pravém kroji a pravé celé starodávné úpravě! Apparat našeho horlivého spolupracovníka p. E. Strouhala zachytil takový obrázek, ještě ten pravý, a pro zvykosloví i jinak poučný a zajímavý.

Hleďte na muže na obrázku! Podívejte se dobře do určitých rysů jeho tváře; v nich vidíte zřejmě veselé sebevědomí s přítěží jakéhosi selského šelmovství. Podívejte se k tomu na celou kurážně rozloženou postavu a budete hned hádati a uhádnete: to je kmotr. Ano, je. Dnes je na něm „držení": proto ten šelmovský, veselý pohled. Také „kmůtra" podle, jeho žena, která dnes nese malé