Chodčátko, shlíží na to z téže příčiny veseleji než kmotra druhá, jež jde.s prázdnem a jejíž „kmůtr", že na něm právě není držení, „aby nešel za blázna", raději zůstal doma. Ale ten se na hodování také dostaví. Na Chodsku totiž bývali a sem tam ještě bývají „kmotry" dvojí. Aby byla spravedlnost, střídají se v „držení" při křtu a tu některý kmotr, není-li právě držení na něm, raději doma zůstává; Na dobré- vůli krnotrovské nic to neškodívá, spravíť to za něho kmotra, která nikdy doma nezůstává.

Ale na obrázku ještě někdo schází. Schází sám tatík a tatík přece při chodských krtinách do kostela chodívá! Zvyk ustupuje zvyku. Tatík vyšel někam přes pole, nečekal, že přijde dnes vrána; vrátí se zítra a snad až pozejtří — a tak na nejisto dlouho nechtějí' míti v domácnosti šestineděičině „pohana" ! Křtívajíč Chodové čim dřív tím lip; narodílo-li se dítě ráno, křtíeají nejraději ještě toho dne, jinak druhý den, třetí nejpozději. Není-li pak otec náhodou doma, jde se v takovém případě bez něho, a podobně chodívá se v tom pnpadě bez druhého kmotra, to však jen, není-li na něm držení.

Konečně schází na obrázku našem bába. Bába jde na krtinách chodských beztoho s prázdnem, jen tak pro potřebu — čekává tedy% často doma ve vesnici farní. Dítě nese při krtinách jea kmotra, při úvodu jen matka, nikdy bába.

Co se kroje týče! Kmotr má dnes boty, nikdy ne na krtinách starším Chodům oblíbenější a jindy obyčejnější „třejce". „Kmotrovskej kabát" s krátkým životem, na prsou nahoře s několika „lifákv", jeden na druhém, ale ne pro zapínání, pro parádu! Kabát a zvláště dlouhé šosy vlají volně, kam vítr, tam plášť, teprve je-li tuze zle, nahodí kmotr oko zelené pantličky, kterou mu kmotra, než ji na „voradby" vedl, pantlí širší červenou s dlouhými konci a v mašli uvázanou na druhé straně k dírce přivázala, na nejhořejší knoflík naproti. Na hlavě je důkladný širák černými pantličkami, od týlu splývajícími, zdobený. Kabát, lajb, též z modrého sukna, furiantsky jen na nejdolejší dva, tři knoflíky zapjatý, jsou bohatě pestře vyšívány a ještě bohatěji, ale v jedné barvě, bílé, vyšita je košile, u krku hedvábným šátkem s dlouhými konci pestře květovanými, podvázaná. To býval sváteční kroj Chodů ženatých vůbec. Na rodinných' slavnostech pak zachoval si právo nejdéle.

Kmotry jsou vystrojeny v „pájovkách", v šerkách s „varhán-kama" barvy „veselé" (jasně červené), s fěrtuchy hedvábnými, jedna, nesoucí dítě, kupovaným pestře květovaným, druhá pruhovaným nevo-lickým, práce domáci. Mají vyšívané kabátky, „špenzry" -- po starším zvyku při rodinných slavnostech bývají kožíšky stejného střihu kunou neb „astrykánem" (šedým beránkem) lemované — obyčejně v pasa ještě širokou hedvábnou pentlí „kalounky" podvázané. Kalounky koupil kmotře kmotr, když byl ženichem. Ženy mívají dvoje, nádhernější a jednodušší, a nosívají je jen o rodinných slavnostech. Na