nebo docela volně a nenucené ze srdéčka nebo z jablíčka vyrůstá. Také bývají v podobě kytice bez jakéhokoli stonkového spojení mnohdy jednotlivé květy, provázené drobnými lístečky seřaděny. Hlavní motivy v tomto vyšívání jsou tytéž jako v moravském a slovenském, totiž: jablíčko, chrpa čili hřebíček, srdečko a zvonek s tím toliko rozdílem, že nejsou tak bohatě ornamentovány a že i vyplňování hlavních oněch motivů nebývá tak rozmanité jako na Moravě.

Jiný a docela zvláštní druh vyšívání pochází z okolí Tábora a Blatska, kde plátěné pleny bohatě okrášlené se naskytují. Blatské vyšívání složeno jest nejvíce z velké růže stolisté ve vodorovnou plochu uvedené a skládá se dále z ornamentovaného květu okolična-tého, pak z jednoduchého zvonku, jablíčka a z menších rozličných květů a lístků. Toto vyšívání vyznačuje se svou velikostí hlavn'ch motivů, kteréž na cípu pleny v podobě kytice rozkládají se souměrné na obě strany a ve vlnitou květovou cestu podél okraje pleny se vinou. Blatské nebo táborské vyšívání bývá pravidelně provedeno plochým stehem a velmi jednoduchou technikou vyšívací v barvách pestrých, kteréž zvláště z povzdálečí velmi příjemně účinkují a oku lahodí. Drobounké sklenné korálky, perličky a zlaté cetky (patáčky), jimiž jest vyšívání na blatských plenách všude až skoro přeplněno, našívány jsou asi pro zvýšení efektu, nebo slouží k tomu účelu, aby se zakryly nedostatky techniky vyšívací.

Mezi pozůstatky dřívějšího bohatství venkova v Čechách vřaditi možno staré zlaté a stříbrné čepce. Vyšívání na těchto čepcích, jak jsem pozorovala, rozděliti možno na dvojí druh, a to: na druh s pěkným vzorem, složeným z motivů čistě národních, a pak na druh novější, jenž nemá uměleckého ornamentu.

Poslednější vysvětliti se dá tím, jak pí. B. Hoblová ve svém zajímavém článku „O švadlenkách, krajkářkách, stavěčkách čepců a kytkářkách na Mladoboleslavsku" v Českém Lidu čís. 4. roč. IV. píše: že čepce takové dle jisté šablony způsobem lehčím pořizovány byly městskými švadlenami pro obchod, kterých si však ženy české nevážily tou měrou, jako důkladných čepců zhotovených venkovskými švadlenami.

Pro množství předmětů o veškerých skvostech vyšívaných na českém oddělení široce pojednati nemožno. Toliko podotýkám, že jsou o sobě krásné a že — kdož výstavu navštívil — ceny jejich neupře.-K jedné zvláštnosti však poukazovati přece uznáváme za nutné. Jaou to české čepce, tak zvané holubinky. Takových holubinek ua Moravě nemáme. Hlavně jsou to horské holubinky z okolí Turnova a holubinky z Hlinská, jež pozornost mou svými překrásnými vzorky upoutaly. Plátěný čepeček obyčejně bývá tu pokryt hustě tisícem a tisícem uzlíčků. Drobounký květinový ornament vypouklý, utvořený z vyspoře-ného plátna, zadními stehy obšívaný a vespod podložený krášlí plochu čepečku buá" jako desinový vzor anebo ve způsobe kytiček nebo větviček. Okraj čepečku vždy harmonuje s celkovým ornamentem. Tu