Žákovské slavnosti na svatého Řehoře.

Obyčej choditi za Řehoře je prastarý. Jako většina národnícli obyčejů, ať již domácích aneb odjinud přijatých, odnáší se původem do šedého starověku, tak i tento obyčej vypučel v těchže dobách, a to na půdě klassických Římanů. Ti žijíce v národním svém pohanství, stavívali po 5 dní, od 9.—13. března Quinquatria čili Miner-valia. Spolu pak ke cti bohyně Minervy, u Řeků Pallas Athéné zvané, žáci a jich učitelé konali v těchže dnech slavné průvody, zpívajíce a obětujíce. 1)

Tak zvídánse tedy, že pochoz za Ěehoře je původu pohanského, u Římanů povstalý. Ale pohanský obyčej uctívati bohyni Minervu zachoval se, i když velmoc římská přijala víru Kristovu. Jako mnoha obyčejům a zvykům pohanským v počátcích křesťanství dáváno vzezření a ráz křesťanský, tak také Ěehoř IV. v 9. století zachovávaný obyčej ten přeměnil na slavnost křesťanskou. Spadalať Minervalia v tu dobu, ve kterou (totiž dne 12. března) slaví církev památku papeže a otce církevního, Ěehoře Velikého, zakladatele klášterů a školy pěvecké v Ěímě, příznivce školy i mládeže. Shody co do času použil r. 830 papež Ěehoř IV., že žákovské oslavy Minervy přeměnil na slavnostní průvody rázu křesťanského, k uctívání na památku zásluh Řehoře Velikého, bojovníka Božího. 2)

Při chození za Ěehoře mládež u nás všude se přestrojuje, pronášejíc básničky nebo chvalořeči a pějíc písně. Přestrojuje se dílem za biskupy a kněze, dílem za vojáky. V přestrojení biskupové a kněží mají kázání (dříve arci na paměť naučené) a zpívají svaté písně. Hodnost biskupa je zřejmou a přímou upomínkou na nejvyššího biskupa římského, Ěehoře Velikého, avšak ve smyslu již přeneseném. Nebo