ornátem na krku; v případě nedostatku přepásali se křižem přes prsa a boky červenými šátky. Setník, který mimo cylindr nelišil se od svého vojáka, byl sprovázen vyšším důstojníkem, sluhou nebo vojákem. Následovali vojáci ve dvojicích podle výšky sestavení. Měli ná límcích a na ramenou výložky z červeného papíru, pěšáci připjali si černě natřené šavle ze dřeva v pochvě z bílého papíru vězící, za nimi šli andělé, odění jako biskup, ale bez ornátu, pouze křížem obvázané šátky majíce s vystříhávanou čepicí z červeného papíru. Průvod uzavíraly dívky v nejlepších šatech oděné, bohatě stužkami ozdobené, nesoace košíky a nádoby na potraviny.

V Čechách chození po Kehoři konalo se v rozličný čas. Nej-častěji stávalo se to na sv. Řehoře. V Jindřichově Hradci den pochůzky o něco později stanovil učitel. 7) V Německu u protestantů na některých místech teprve až třetí neděli po svatém Duše, což bývá až v červnu.

Kterak zodpovědíti otázku, kdy se k nám obyčej ten dostal? Určitě sotva lze to učiniti. Na nejvýše dá se souditi, že když zavedení jeho stalo se nejvyšším úřadem církevním, docházel ochotného přijetí nejen u stavu duchovního, ale i ostatními stavy. V Německu slavnosti řehořské známy jsou již za reformace;8) bylyť tehdejší doby všeobecně rozšířeny a tedy dávno asi zdomácnělé. Sám učený Me-lanchton se zvláštní péčí ujímal se svatořehořské slavnosti, jež se také mezi protestanty v skutku udržela v rozmanitých způsobech, konána jsouc v různý čas.

U nás posud nejstarší zprávu o Řehořích zjistil Dr. Zíbrt,9) naleznuv jednu narážku ze XVI. věku a druhou z r. 1689 ve stížnosti učitele Frt. Novotného v Solnici. Zpěv Řehořů pojal Koniáš do své „Cytary", sbírky to písní církevních. My ho podobně v Bráníce zjistili a uvedeme ho tu na svém místě.

Nyní povíme si, kterak konal se průvod řehořských vojáků v Bráníce a dílem i v Podole u Prahy.

V Bráníce, jak už vzpomenuto, chodilo dvanáct Řehořů a dvě družičky. Vyučeni a vypraveni byli jako ve všech jiných místech milé