naší vlasti panem učitelem, čili jak bylo v obyčeji říkati, panem principálem. Již delší čas před sv. Ěehořem konaly se k slavnému tomu dni přípravy. Pan principál (jinde v zastoupení třeba jeho pomocník) napsal na list papíru pro každého Řehoře i pro družičky zvláštní říkanku, hodnosti každého jednotlivce odpovídající. Nastalo učení úlohám doma na paměť; ve škole zase všechny po vyučování cvičil pan učitel zpívati píseň k sv. Řehoři. Průběhem těchto předchozích cvičení konali Ěehoři doma přípravy co nejbedlivější, aby se stali takto hodnými názvu „vojska sv. Řehoře". Korouhevník získanou tyč polepoval bílým a červeným papírem, opatřil ji praporem z látky rovněž červeno-bílé, místo níž někdy postačil papír těehže barev. Posledkem na hořejší konec připevnil hedvábný šátek a prapor byl hotov. Bubeník musil již dávno ukládati si krejcárek ku krejcárku, aby si nastřádal na buben a paličky. Všichni pak opatřili si čapku vojenskou, jako mají pěší vojíni, ulepivše si ji z papíru nebo koupivše si hotovou. Jen jedním rokem Řehoři místo čapek nasadili si cylindry kolkol hojně pestrými stužkami vyšňořené; vícekráte nepřišly na řadu. Kromě těchto věcí každý Řehoř vysoustruhoval si co možná nejlepší šavli dřevěnou, nebo stačily-li prostředky, koupena i plechová. Jeden každý obstaral si podobně jako obě družičky tylové šerpy zemských barev, jednu bílou, druhou červenou, jimiž křižmo přes ramena k bokům se přepásali. Místo tylových šerp brávali si Řehořové též hedvábné šátky, podobným způsobem přes tělo je připevňujíce.

Když každý z vojska řehořského i družičky naučili se řádně svým říkankám na paměť, konala se ve škole po vyučování odpoledním zkouška. Výše vytknutým a ustáleným pořádkem členové vojenské družiny odříkávali své úlohy. Po hojných opravách u přednášení zkon-čili ctitelé sv. Řehoře společným zanotováním písně k sv. Řehoři. Takto vykonalo se více zkoušek, až vše šlo bez přetržky a s žádanou hladkostí.

A již dostavil se toužebně panem principálem a mládeží očekávaný den. V tento den slavný děti jako vždy jindy šly do kostela a do školy. Řehoři přepásáni čevenými a bílými šerpami, dostavili se se svou zbrojí do školy; též i družičky v bílých šatech ustrojené přinesly s sebou košíky, jichž bude potřebí na čočku, hrách a hlavně na vajíčka.

Po společné modlitbě nastoupili Řehoři označeným postupem, za nimi zase družičky. Konána poslední zkouška na utvrzenou. Po ní pan principál vložil pokladníkovi do rukou pokladnici a popřáv četě šťastného zdaru, vyslal ji na obchůzku, sám jako obyčejně zabývaje se ostatními svěřenci.

Řehoři konali tedy obchůzku bez průvodu a dozoru učitelova. Týž vysílaje mlaď svou za účelem slavnostním a následkem výnosným vyzbrojil ji pouze říkáním a pokladnicí, arci dobře uzamknutou a tolikéž