str. 267
při otvoru vnitř bezpečně kůžičkou opatřenou, aby v případě možného pokušení snáze ten který voják odolal.
Provoďme je k prvému sousedovi. Vůdce kráčeje v čele čety uvedl ji do světnice a po křesťanském pozdravu řadí se družina v zástup ; poslední místem i odříkáváním byly družičky.
Vůdce pak povykročiv z řady a maje šavli po vojensku vytasenou, osloví domácí. Ve svém proslovu, toť se rozumí, že zalichotí hospodáři a pochválí svou chásku, aby z příčiny na snadě ležící vzbudil u posluchačů dojem co nejlepší. Zakončuje svůj epilog, jadrným tónem velitelským vyzve podřízené své, aby každý šetře dobrého mravu, vyložil účel svého poslání. I mluví již tuto úvodní řeč:
Ač jsem malý ještě, předce mnoho
se v krátkém čase ze mne stalo.
Znaje přízeň k lidem, lásku vaši,
směle vcházím sem s tou cháskou naší.
Já jsem vůdce těchto reků,
smělých, slabých,
chytrých, neumělých.
Jeť to vojsko švarné,
smělé k bojř,
knih a per se nebojí;
slabikářů celé řady, cifer na tisíce,
jež se rády před v útěk daly,
ba co, za své vzaly.
Poslouchat se učí,
Pána Boha znáti,
rodiče své ctíti
a je milovati
A že pravdu mluvím, hnedle zvíte,
když na vojsko mluvit uslyšíte.
Pozor!
Pověz každý s uctivostí,
jaké konáš povinnosti!
|
Po ukončení slov posledních zarachotil bubeník na buben a vůdce, postavil se v čelo čety. Po velitelském vyzvání tomto vystoupil z řady druhý Boží bojovník, korouhevník, a pronášel k domácím tato
nadšená slova:
Já korouhev svaté nevinnosti
nosím dle své povinnosti;
rád bych, aby všickni,
velcí, malí, chudí
i sprostí, páni
vždycky za ní smělým krokem kráčívali.
Pod praporem tímto státi,
pod ním věrně bojovati,
jest tolik, co kralovati;
nikdo toho ale svými slovy zde na světě nevypoví, jaké cti a jaké došli chvály, kteří věrně pod ním bojovali. I my chceme pod korouhví státi a pro Boha všechno dáti. Blaze pak nám bude po boji, blaze všemu, co k nám se připojí.
|
Když domluvil, zazněl rachot bubnu a korouhevník vstoupil do řady. Jako třetí vystoupil bubeník a spustil následovní na díle naivně žertovnou, na díle vážnou říkanku:
Já bubeník nemám sice mnoho cti
a chvály v našem pluku,
než co z toho ?
Já mám buben, ja mám ruku,
a jak ruka na buben udeří,
nikdo tomu ani neuvěří,
kterak se to rychle žene
ke korouhvi postavené;
neb i já si přeji,
aby tamto nahoře mnoho
nás stávalo u praporce tohoto;
pak nám jistě dobře bude tam i zde
i všude, mámeť tamto nahoře Pána dobrého,
laskavého, a u něho za patrona Řehoře svatého.
|
|
