str. 270
Dozněl zvuk bubnu a za nejhlubšího ticha vyřadí se p r v u í družička. Ve svém „uvítání" jménem celé družiny prosíc za dárek slibuje dobrý mrav, svému učiteli vděčnost a věrnost. Říká takto :
Jsouce dítky otců a matek, není to snad žádný zmatek, an s radostí přicházíme a o dárek poprosíme; chceme vždy radost činiti,
vděčnými se prokázati, že svého učitele milujeme ; co nám oni z dobré vůle dají, jemu věnovat budeme.
|
Po ní druhá družička vyslovujíc „poděkování" projevuje lásku Řehořského vojska k jejích rodině, a aby hospodáře pohnula, poukazuje na to, že štědrost bude mu v říši nebeské k dobrému počtena. Přednáší:
Ačkoliv jsme ve vší úctě a poníženosti
jich dnes navštívili, doufáme, že se poněkud s námi potěšili, neb jich i jejich dítky milujeme
je v lůno školy již napřed přijímáme, a pakli nám nějaký dárek udělejí, v knize pamětní dobrých skutků v nebi aznamenáno shledají.
|
Nyní po výstupu jednotlivců společně zapěli píseň k sv. Řehoři. Je tato:
Učitele velkého, Řehoře svatého památku oznamujeme, kdož pak neví toho.
On učil Boha znáti, Stvořitele svého, dítky víře vyučoval, kdož pak neví toho.
|
Šťastně ukončeno! Výstup Řehořům se dosti dobře zdařil a může se říci, že v celém domě se náležitě líbil, k čemuž ovšem i velmi přátelský poměr s panem učitelem udržovaný přispíval. Hospodář pochváliv Řehoře i družičky, sáhne po sáčku, a podá pokladníkovi dva ! dvacetníky a šesták, které pokladník uvrhne do pokladnice páně učitelovy. Nu, dobrý to panu učitelovi počinek, od něhož lid zde slibuje si štěstí.
Druhý dárek, záležející z několika měďáků nebo i ze stříbrňáka, hospodář podá praporečníkovi. Týž dárek sevře pevně a stopí ho v kapse; je to pro Řehoře na rozdělenou.
Konečně štědrá ruka hospodářova obmyslí slušně i družičky, jež v rouchu nevinnosti jako andílkové stydlivě se k sobě tulí.
Sem tam nějaké ještě slovo žertovné, obcházení, okukování a prohlížení Řehořů se strany dětí hospodářových poskytne hospodyni chvilku času, aby i ona hrachem, čočkou nebo několika vajíčky přízeň svou k panu učitelovi projevila.
U druhého souseda přijati byli Řehoři rovněž přívětivě, ale s přísnějšími požadavky. Bylo na nich žádáno, by své říkanky přednášeli v chůzi, a tak každý Řehoř vyhovuje zvláštnímu tomu přání, promenoval při řeči své jako vojín na stráži. Tak a podobně chodilo to celý den. V poledne v obchůzce učinili malou přestávku.
|
