Následující uvádíme z P o d o 1 a, kde podařilo se nám více a úplnějších zpráv dopíditi.

V Podole Řehoři obchůzku brali na jednu zápřež. Sousedé k obědu předložili jim tu vdolek, zde koláč, onde po krajíci chleba, tak že nasyceni i domů pečiva si přinesli. V domě, ze kterého byl praporečník uctili jedenkráte Řehoře višněmi, vybranými z višňovky. Hoši popílili si s nimi jako bolubi na hrachu. Když šli do hostince na „Dolejší", rozjařeni zpívali již cestou píseň k sv. Řehoři. Ale tam se stalo, že bubeník, nejsa již plně při zdravých smyslech, k notnému obveselení domácích i Řehořů buben prorazil. Než buben ještě u dvou sousedů za všeobecného posměchu chraplavým svým zvukem musil vykonati svou službu.

Za šera celá družina sešedši půl Podola vrátila se do školy. Pan učitel vysypal obsah pokladnice na stůl; obsah pečlivě přepočítal a Řehoře pochválil. Ale ani paní učitelová přijímajíc v kuchyni od družiček potraviny, nebyla skoupou na chválu. Vajíček sice nepočítala, ale stačilo jí vědomí, že jest jich plný koš, nehledě ani na hrách a čočku, jež také ráda viděla.

Každý z Řehořů z vlastního popudu snažil se podati zevrubnou zprávu, kde jak byli štědrými a kde před nimi — zavřeli. Pan učitel z živé té statistiky snadno vyrozuměl, kde a kolik požívá přízně a vážnosti.

Jestli Řehoři přinesli málo, s hledem smutným schovával pan principál sebraný halíř. Dárky ty byly „fassí" čili zvykem již přiznaným a podstatnou částí příjmů učitelových, který tehdáž maje bídný plat a dostávaje často dosti nepořádně občany placený, nepatrný sobotáles, nucen byl mnohdy až do úpadu a vysílení věnovati síly své kostelu, škole a muzice, zastávaje při tom ještě úřad obecního písaře, opisovače not, kostelníka, zvoníka a namnoze zabývaje se řemeslem, aby alespoň smrt z hladu zažehnal. Nebylo tak ovšem všude, ale přeee dosti zhusta.

Mlaď z tváře svého vzdělavatele vyčetši takto někdy nespokojenost, ztichla, aby nepřilévala oleje do ohně. Za to obličeje všech se vyjasnily, když pan učitel kázal praporečníkovi, aby předložil jich společné jmění a jal se každého stejným dílem podělovati. Podobně rozdělil družičky o to, co si vybraly. Některý rok družičky při obchůzce „držely s Řehoři", schovávajíce obdržený peníz v jedno u pra-porečníka; večeř byly s Řehoři stejným dílem děleny.

Dokavade Podol, Dvorce a Bráník měly společnou školu v Podole, trval pochoz Řehořům tři dni, dva dni totiž v Podole a ve Dvorcích, třetí den v Bráníce. Když Bráník obdržel svou školu a měl tudíž své Řehoře, v obcích s mateřskou školou konala se obchůzka dvoudenní a v obci s dceřinskou školou (filiální) odbyla se za den.

Po každodenní pochůzce vezdy večer odebrali se Řehoři do školy odevzdati, co páně učitelovo, panu učitelovi, a co jejich, dělbou si