bral. Toho on na ni dokázati nemohl před právem; tolik mluvil, že to mluvil z opilství, a tak se spolu pěkně porovnali. Na pokutu je to vzato. Kdyby jí to někdo vyčítal, má dáti k zadusí sebranskému4) 2 zl., právu lubenskému půl sudu piva. Stalo se při právě lubenském." K čemu potřebí nyní soudů, advokátů, notářů a smluv kolky opatřených, stačila za stará prostá knížka rychtářských zápisů. Vše vyřizovalo se po domácku.

V II. ročníku Českého Lidu (str. 107 — 108) uvádí Dr. Ö. Zíbrt zprávy o „rusalních králech" na Slovensku. Poněvadž tam není uvedena zpráva Bélova, pokládám za povinnost svoji, seznámiti s ní čtenářstvo Č. Lidu. Kromě toho přidávám i jiné dvě zprávy, podle nichž v prešpurské župě byly obřady voliti si králtí rozšířeny také u Chorvátův a Maďarů. Myslím, že to může býti nepřímým dokladem i pro Slováky téže župy. M. Běl docela jasně líčí obyčej honťanských Slovákův na letnice voliti si „krále", jehož chasa poslouchá, jenž radovánky a tance tehdejší řídí, maje zvláštní žezlo.*) Vykládaje o Chor-vátech ze Šenkvic (v prešpurské župě), uvádí jako zajímavý obyčej, že si mládež volí krále a pořádá hry, a to sice na den Mláďátek. Mluvě o obci maďarské Csütöitök (Štvrtok) vzdálené asi dvě hodiny od hranic slováckých, rovněž v župě prešpurské, vykládá opět o volbě králů pro zábavu na letnice (o rusadelních králích), o kratochvilných obřadech a tancích. **) Jsou to tedy další doklady k letničním slavnostem lidu československého.