Služba čeládky v Kozlovicích u Frenštátu.

Lid býval skromnější, spokojil se stravou sebe chatrnější, míval méně potřeb, nic nikde nekupoval, přestávaje na nejnutnějším. K osvětlování brával louč (štěpy, světidla) z borového nebo bukového dříví, bukvice poskytovaly mu oleje pro postní dni, oděv len a vlna ovčí, jež si lidé zpracovali sami na pláten-ce nebo na huně. Chovem dobytka se lid živil i po domácku odíval. Kořalka se méně pijívala a pivo měrou ještě skrovnější. Kupovala se jeno n sůl. A byli-li skromní hospodářové, byla skromná i čeládka. Nebývalo továren, dorostlé děti zůstávaly tedy, bylo-li práce dost, doma u rodičů, nebo se dávaly na službu k cizím ga?dům za pacholka, kravaře nebo dívku.

Plat býval v okolí namnoze všude stejný. Pacholek dostal ročně buď 2 měřice ovsa (šest čtvrtí na jednu měřici) na obsetí, či jak se říkalo, na vysej, nebo přísevek— bud! jednu měřici ječmene, také někdy půl měřice pohanky; k tomu na penězích 12 zlatých šajnů. To byla službu pacholkova K tomu sklidil a vymlátil si všecko sám. Udělal-li to za něho hospodář anebo některý jiný člověk, pak podržel si za práci slámu. Byl-li hospodář uznalý, přidal pacholkovi dvě hrubé plátěné košile a jednu tenkou mušelinovou. Když se na Valašsku začaly sázeti kobzole, dostával pacholek místo ječmene měřici na kobzole (asi 8 úzkých záhonů). Z počátku nebyly zaámy vzácné druhy zemáků. Lidé jedli je proto neradi. Známy byly pouze kobzole anglické, tak řečené bzenčáky a trhače. Pozdější dobou dostával pacholek místo obsetí a dávek ročně 60 zlatých šajnů a nic více.

Pohůaek (pohončí) dostával polovici všeho co pacholek. Služba kravařova byla ještě menší: dostal sáhu bílé huně, ze které měl žu-picu. nohavice a kopica. K tomu dostával dvě košule plátěné a klobouk a jeden stříbrný tolar závdanku. Lajbík si zjednával kravař sám. Více služby neměl

Dívka dostávala 20 loket plátna. Ale musela si je sama napřísti. Plátno bývalo tenké a hrubé. Z něho měla kasanku a před-