vzal do hrsti prachu s cesty, fikl na něj a řekl: „Když ta půjdeme-po druhé, už bude seděti, bude se obírat a nebude ležet."

Šli tam přes louku k té druhé dědině, ale nevěděli té cesty přece. Vyhrabovala tam děvečka na louce, a oni se jí ptali: „Kde je ta cesta?" Ona hned položila hrábě a běžela před nima jim okázat. Svatý Petr povídá: „Ale Pane! Co pak ji dobrého za to uděláš?" Pán Kristus povídal: „To jí uděláme; ona dostane toho lenocha pod tou hruškou." Svatý Petr namítal: „To bys ji, Pane, za tu poslušnost odměnil." Kristus Pán: „To musí být; nebo kdyby si nevzal lenoch osoby dbalé, umřel by hladem. Proto musí dycky takový si vzít dbalé aby mohli živi býti."

Zase přišli do jedné dědiny na noc. Byli to dobří lidé. Dali jim dobrou večeři a pěkně jim ustlali, Když ráno odtud šli, ptali se, co budou dlužní za nocleh? Ta hospodyň povídala: „Aby nám Pán Bůh požehnal naši práci a ostatek nic." Vydělala z truhly plátno a měřila si je, bude li ho mít dost na košuly? Měřila ho celý den, až ho všude měla hromady; tak jí ho Pán Bůh požehnal. Přišla tam sousedka na besedu, a ptala se ji: „Co, to máte plátna tolik?" Ona povídala: „To musil býti Bůh všemohoucí, co tu byl na noc a mé práci požehnal." Sousedka poslala hned lidi ve tři strany jich hledat. Už je našli, vzali je hnedky domů na noc, dali jim dobrou večeři & pělině jim ustlali. Když ráno odcházeli, ptali se, co budou dlužni za nocleh? Hospodyň povídala: „Aby mi Pán Bůh požehnal práci, kterou budu dělati." Vydělala si z truhly míšek s penězi. Chtěla je čítat. Přišlo na ni, že musela odbíhat. Dycky jenom do sednice došla a zas musela jít ven. Tak jí to trvalo celý den a nic nenapočítala.

Zase potom šli do jedné dědiny a přišli ke kovářovi na noc. Kovář jim dal nocleh dobrý a večeři také. Měl starou matku a starého tatíka. Báno jim dal snídaní. Když snídali, Pán Kristus, který se za tovaryše kovářského čítal, povídal: „Než posnídáme, bude tu člověk s koněm, budeme kut." Ten člověk s koněm byl hned před domem, než posnídali. Pán Kristus vyšel ven, chytil koňovi nohu, oddělil ji po kotník, še! ke kovadlu a kul. A zas druhou, a zaä třetí, a kovář, když to viděl, pravil: „Já si tu čtvrtou nohu už okuji sám." Pán Kristus ho nechal. Kovář zaíal oddělávat nohu, jak viděl dělat Pána Krista, ale nemohl. Tož ji kroutil sem tam a potom vzal nůž a uřezal. Šel ke kovadlu a ukul ji. Pán Kristus každou tu nohu přilepil zas; kovář začal také přilepovat nohu, ale nemohl. Tož prosil,, aby mu to udělal, aby tu nohu také tak spravil jako ty tři. Páa Kristus ji vzal a spravil jako ty druhé. Včil povídal Pán Kristus: „Kováři, já vám toho vašeho tatínka překuju, chcete-H ho mít na světě; bude jako vy." On, že ano. Pán Kristus vzal tatíka a pustil jej do-ohně a klepl několikrát kladivem. Tatík se postavil jak nejpěknější mládenec, ještě mladší než kovář. Kovář už nechtěl, aby mu Pán Kristus matku překul. Vzal. ji sám a hodil ji do ohně. Ona křičela z