dávných,, hlavně pokud se týče berně a dovážení dříví. — Texty privi-1 eg ií chodských jsou chovány v rukopise Musea království českého,

v rukopise archivu města Domažlic a v úředním přepisu privilegií chodských z r. 1629 v archivu c. k. ministerstva vnitra ve Vídni, ve fasc. IV.D. 7.

* Duha. Stud. J P. v T. O pověsti lidové, že tam, kam duha k zemi dopadá, vznikají peníze zlaté (duhové misky), viz moji stať v Č. Lidu IV., 522. Jiné shodné pověsti podává Grob-inann, Aberglauben und Gebräuche aus Böhmen und Mähren, Prag, 1864, 40—41: Kam se sklene duha po 3 ne děle, tam je v zemi ukryt poklad. Srv. ČČMus. 1854, 547 Kdo hodí železo, olovo a vůbec obyčejný kov do duhy, promění se ve zlato. Tyto pověsti jsou rozšířeny všude po Evropě. Srv. studii Duha v bájích slovan-s 1: ý c h od Dra. Hanuše Máchala ve Vesně, 1885, str. 39. Z památek staročeských zasluhuje zmínky pověst v Hamerschmidově Historii Klatovské, 16l'9, str. 67: „Přihodilo se letního času, že panna Klatovka procházela se na vejš jmenované žaludové hůrce, s dvěma děvečkami i uhlídala krásnou duhu, an z jednoho místa v hustém lese vychází a hned rychle tam běžela, aby původ té duhy vy-. zkoumala. Přijdouc tam, spatřila v tom místě čistý pramen sladké vody a velice se nad tím radujíc, domů s veselostí se navracovala."

* „Zlej" = hrom. (J. Kulanda

uč. v K.) Slovo „zlej" v zaslaném výpisku z kroniky o nešťastné příhodu značí hrom. Staří Čechové neradi vyslovovali název hrom, opisujíce toto slovo na př. v Staročeských divadelních hrách (vyd J. Jiřeček, str. 119, 122) : „Aby mne hrob zabil, jest tak!" — „By inue hrách spálil, Valento, na teď dávám svých pět na to." Doklad ve Vašem výpisku shoduje se se záznamy v archivu jindřichohradeckém (Sign. VI. E): „V středu po nalezení sv. Kříže _ (r. 1575) dáno 5 osobám, které na Červené věži hasiti pomáhali, když zlej zapálil, po 15¦ gr. a jednomu 30 gr." — „Tesařům od pobíjení na věži, kde zlý udeřil, 20 kop." (r. 1623).

* „Smetná skřínka" (—11-).

Opisovač nerozuměje staročeskému pojmenování schránky na smeti, změnil název ve „smutná" místo „smetná" skřínka. Srv. pořekadlo staročeské: „Pohledej ve smetné skřínce" (Ö.C. Mus. 1829, II. 52) a zprávu Komenského, že byly dryáky za podíl jen molům a červům, pavoukům a mouchám, prachu a plesnivosti, naposled smetným skřínkám ... (Labyrint X. 9 )

* Ohřivadlo v domácnosti

staročeské (Arch. E. S.). Vaše ztotožňování obou věcí vzniklo asi nedopatřením. Ohřívadlem, obyčejné kovovým oteplovali si staří lůžko. Adam Huber z Kýznbachu radí v Rantzoviově Regimentu zdraví, 1587, str. 165 —1.66: „času zimního také dejte sobě luožo, peřiny a prostěradla rozpáleným ohřivadlem měděným vysušovati a vyhřívati, nebo zevnitřním teplem rozmáhá a zachovává se vnitřní, zaživení