s hrsťú, a čert pro jeho s měchem. Ze svojeho jak mucha, a z čijoho (= cizího) jak vul (bere, jí). Co čího necb, vyspíš se jak měch. Cudzum budum něrušaj.7) Ráda by cizí ruku hada chytla. — Cpe slámu do chomúta (nosí vodu do Dunaje). Cpe se jak farářova köcharka.

čas ubíhá jako voda, každéj chvíťe věčná škoda, čas platí, čas tratí (těší se, když kdo prodělal). Všecko učiň ve svém čase, tak uspoříš svojej kaše. V letě struj saně a v zimě vuz. Dy se macha (=pere) třa vody; dy se suši, třa pohody, — Z čerta anděl nebude, ďyby ho v devíti kosteloch světil. Ked čert vzal zahrádku, nech vezne ai branku (když voda odplavila zahrádku, poškozený hodil za ní do vody i branku), čerta měchem nezabiješ. Kdo na koho s dechem, čert na něho s měchem. — Červ malý veťký strom zval'i. — Kdo cti němá, nerad ju vidi na druhých. Sval'enemu křiži pocta se neděje (o výminkaři, člověku s úřadu složenému a p.). — čihně (= číhá) na grajcar, jak čert na dušn.'— čím vyšší strom, tým bližší hrom. — čistoty se člověk nenají (omlouvá se nečistotná ženská). — Dyž enem sú tyté, co sa čícú (= peníze).

Dyž chce djabeí svesť, za aněla se přistraja. Darmo djabla světiť. — Daleko se strojí, blízko zůstane. — Dar: Co mi zbude, tobě bude. Blázen, kdo dává, větší, kdo nebere. — Dobři 1'udě tam su; strč ich do měcha a mišaj jak chceš, dycky budě na vrchu darebák. — Ani kuře darmo někuce. Už je darmo děíať 1'armo. -— Kdo se ptává, neřád dává (t. j. kdo se ptá: Chceš?) — Dělej, jak se dá, a ne, jak se zdá. Děíá to na dlúhé motání (pomalu). — Prv: „Děvče, uteč, chlapci dou", nyní: „Chlapci, utečte, děvče de." Dívka neroste ke kolku, chyba (= než) k pacholku (= na vdaj). Od chudého si nevypůjčívej a škaredému děvčeti hubičky nedávej (oba se tím rádi pochlubí). — Poslušné dítě pro svět, nezdárné pro rodiče. Dokeď su deci male, jeďa chl'ib, dy su vel'ke, jeďa chťib, bai hlavu. — Zaplať dluhy, budeš jako druhy. Na dluhy "neteče (těší se lehkomyslný dlužník). — Dobrá vůle koláče jídá. — Dobrého po málu. — Dy je dobře, ně-vyskaj; dy je zl'e, nětřiskaj. — Co je v domě, to je pro mně. Co se v dumě hodí, sósedovi nepřepóščé. Kdo doma sedí, o příhodě neví. Kdo doma sedí, o ničem neví. Kdo doma radosti nemá, v hospodě jí marno hťedá. Kdo doma radosti němá, darmo ji po svěce hťeda. Doma jez, co máš, a u lidí, co ti dajú. — Je toho hlavy kíaďa (:zz dosť). Drobit mak (málo při kupu přidávati, ma'ichernosti dbáti a p. „Nedrobme maku!"). — Drží se toho jako piják (=: klíště). — Je v Držovicích (:= lapen, v pasti). — Dělá, div dušu nevybl'uje. — Débé má dlóhé vocas. — Když dva o krávu se brojí, třetí pokojně ju dojí. Na dvúch lávách sedává (ramenář). Dvojako mluvil, šéí dvojú řečú.