Předchozí 0463 Následující
str. 423

sbírání takových zvláštností objemnou knížku, v tuhých deskách vázanou, jíž dala nápis „Slovenské písně, pohádky a pověry."

Na první místo v knize té postavila slovenské písně, pak vyplnila několik stránek provincialismy a úslovími, z nichž zastoupena nejhojněji hláska g, v rubrice „Obyčeje a pověry" sděluje verši „Nářek při pohřbu (ženy za mužem)", ke konci svazku zase asi půl stránky popsáno slovenskými pořekadly. Písně tedy zastoupeny jsou nejhojněji, a Němcová sama užila jich při studiích z Uher, hlavně však při Článku „Písně, říkání, hry atd." (v Sebraných sp. v Národní bibl. IX, str. 194 si.).

Že však nevydány písně ty všecky, podáváme je tuto dle rukopisu, od Němcové samé číslovány, zároveň s jejími poznámkami. Co připojeno je k tomuto otisku a nepochází od sběratelky samé, klademe do závorky.

Rukopis dostal se v majetek knihkupectví I. L. Kobrova z pozůstalosti Němcové dosti pozdě, avšak pozornost zpravodajova obrácena byla naň teprve nedávno, kdy jednalo se o věci po Němcové vůbec pozůstalé a necelé. Některé z nich vydány již dříve v IX, svazku, jako úryvek povídky „Cesta z pouti", ve dvou různých rukopisech zachovaný a patrně v poslední době života spisovatelčina s nemalým namáháním spisovaný, jiné jsou pouhé úryvky. —

V rukopise písní čteme na počátku tato slova od zapisovatelky:

„Dodatek k písním Slovenským Kollara. (Písně valašské, pasacké, které zpívají Valaši a mladý lid, když jsou na salaších v létě a na pastvách. Z okolí Trenčínského.)

Čísla znamenají počet písní. Písně valašské, pasácké, horňanů bývají jen kratičké, myšlénka to jedna v písničce pronesená; mnohdy vedou pasačky a pasáci celé rozpravy v podobných popěvkách."

Poznámky k písním podány jsou na okraji, někde i jednotlivé dodatky. Slova obscoenní napsána jsou kyrillicí, kterou Němcová dle těch ukázek patrně velmi obratně vládla. Píseň č. 103. celá napsána tím písmem, také č. 220. bylo tak napsáno, později však bylo vyškrabáno a nemůže se již čísti. V tomto vydání slova ta vytečkována. Pod čáru položili jsme také kromě poznámek na porozumění textu, kde píseň v Sebraných spisech již byla otištěna. Obšírně poukazovati, zdali je která píseň variant písně, otištěné ve sbírce Kollárově atd., není potřeba. O tom poučí Ukazatel v Zíbrtově Bibliografickém přehledu českých národních písní, právě vydaném od České Akademie.

1. Kukulienka kuká,1) že sa hora 2) puká, jalovec sa směje, že sa zaoděje.

1) Sebr. sp. IX, 195. 2) [les].



2. Kedy lepší ako z jara,

zelení sa v poli tráva, v poli, poli, v políčku tomu mému srdéčku.

3. Aj, Jezúšku, spáso naša,1) choj ty s námi na salaše, na salaších sa dobré bývá, dobré se tam vínko pívá.


Předchozí   Následující