Hystorycká píseň o dalece rozhlášeným, též dobře známým Janu Doktoru Faustu.

Při svém referáte o spisu Dra. A. Krause „Das böhmische Puppenspiel vom Doktor Faust" (Öes. Lid, r. I, str. 208) zmínil jsem o jarmareční písni, která má za předmět touž pověst. Náhodou dostalo se mi tištěného exempláře této písně. Poněvadž prostonárodní tradici o Doktoru Faustovi tolik věnuje se péče a zájmu, vzbuzených hlavně k vůli nesmrtelnému dílu Goethovu, domnívám se, že nebude zbytečno .podati ji veřejnosti.

Píseň tato, jakkoli formálně nemotorná, nejapná, veršem i mluvou jarmareční, přece svým obsahem zaslouží pozornosti mezi tak bohatými tradicemi Faustovskými. Hlavní ideu — zápas neobyčejného člověka s ďáblem — má společnou se všemi tradicemi. Ale jak dává si prostý člověk na tom záležet, aby ukázal do podrobností tuto pře-váhu člověka nad odvěkým škůdcem člověčenstva! Nezná tu útrpnosti, vymýšlí pro ďábla naivní muka a trampoty; největší trápení má však ďábel přij.malování obrazu Kristova. Toto pojímání vzato je zcela z názoru lidového, právě tak jako prýští se % tohoto názoru, že člověk užívá ďáhlů, aby se bavil neobyčejným způsobem, hoduje a rychle prohlíží svět, dává si od ďábla přinášet zlato, stříbro a perly; z nich dává si dělat šaty — touha to po bohatství, které je v moci ďáblově — věci dává si přinášet z nejvzdálenějších zemí.

V tom podle naivního pojímání lidového je suma žádostí lidských — k vůli nim Faust zaprodává se ďáblu. Nejkrásnější motiv, přidaný k této pověsti od Goetha — žár a síla lásky — ani tu nedotčen ; neodpovídá dost povaze jeho.

Celé skladbě podložena tendence převážně náboženská. Faust zatouží po Kristu, při čemž působí motiv legendický; spatřiv Krista na nebi, Faust pozbývá smyslů a od té doby nemá klidu. Mocí víry přes to, že prohřešil se tak proti Bohu, zadav se ďáblu pro hříšnou žádost, kynulo mu již vykoupení, ale svým rouháním se zatracuje — tedy vlastní vůlí — a ne úřadou Boží nebo mocí pekla. Moc zlého ducha vylíčena vůbec jako obmezená; ďábel dovede vykonati vše, jen jednu věc ne — v tom je náklonnost lidu k tajemnostem — reprodukovati věrně nápis na kříži Kristově. Z této obmezené moci zlého ducha skladatel čerpá útěchu pro věrné křesťany a napomíná k životu křesťanskému a ctnostnému.

Jinak komu jde o jednotlivé podrobnosti, odkazuji k zajímavému spisu p. Krausovu, již výše dotčenému. Podle něho lze si je snadno srovnati s jinými tradicemi.