str. 427
Vznik písně nedá se přesně určiti. „Vytištěná roku tohoto" označeno pythicky na titulním listě. Tištěna je pravopisem bratrským, který zde uveden na nynější. Označování délek a interpunkce jsou velmi divoké — i v tom jsem se odchyloval. Co se týká jména rekova, tištěno sice Faust, Faustus právě tak, jako na př. slaužil, velikau, nagednau, ale ve výslovnosti lidové slyšeti pravidelně Fou3t, a zvláště Foustus, na př. v pořekadle „dá si sloužit jako Foustus na moři", proto tak i transskribováno.
Nápěv připojil bratr podle toho, jak dosud zpívá některé sloky matka. Je sice jarmareční, ale přece dosti zajímavý. Proto přidán k písni.
1. Slyšte křesťané pobožní, o příběhu přehrozném, který se stal s znamenití Janem Doktorem Foustei jenž k vznešenosti veliké študýroval s pilností, pejchu velikou prováděl vždy podle své libosti.
2. Ctyrycet tisíc zlých duch povolal on jest k sobě, mnozí z horoucího pekla museli jít v té době; mezi všemi toliko dva jemu se zalíbili, Mestofeles a Auerhan, *) kteří jemu sloužili.
3. Neb oni byli tak spěšní, jako letící střely,
tak že mnoho tisíců mil
v okamžení letěli,
do které zemi jenom chtěl,
donésti ho museli,
a cokoliv jen požádal,
jemu přinýst museli.
4. Ovoce, které jen v létě v cizích zemích vyrostly, třebas v zimě kdy jenom chtěl, na stůl jemu přinesli,
ano, nač jenom pomyslil, vše jemu k službám bylo, víno ze Špaňhel neb Rakous, co se srdci líbilo.
5. A když po poctě někam jel, on tak ďábly sužoval:
před ním, za ním i po straně dláždění dělat kázal; -v Kegenspurku na Dunaji v kuželky musel hráti; ryby lovit a v povětří ptáky uměl chytati.
|
*) U lidu slyšeti Verulhan.
|
|
