str. 428
6. Kratochvilné komedie museli mu dělati,
tu nejkrásnější muziku ve dne i v noci hráti: tak že nikdy žádné ucho nemohlo to slyšeti, jaký jemu zlí duchové špás museli činiti.
7. Peněz třeba mnoho tisíc museli hned opatřit,
zlato, stříbro, co jenom chtěl,
jemu museli přiriýst:
a když se mu zalíbilo,
také do ďábla střílel,
on pak z toho jenom smích měl,
ďábel přehrozně křičel.
8. Prosili jeho ďáblové,
by je z služby propustil, on ale dokonce nechtěl, víc je sužovat myslel: vy mne musíte poslouchat, poněvadž ste slíbili, abyste třebas i v pekle u Lucifera byli.
9. Z zlata, stříbra, drahých perel musel on šaty míti,
které třebas v cizích zemích mohly se vynajíti: zlí duchové v okamžení museli mu přinésti, diamant, drahé kamení z Indie přinášeti.
10. Před svou smrtí on povolal k sobě dva tisíc čertů,
aby do Jeruzaléma jeho nesli bez žertu. Chtěl svatou zem také vidět, rozličnou řeč také uměl, ptal se ďábla, zdaliž tam byl, když jest pán Ježíš umřel.
11. Na veliký pátek Foustus k Jeruzalému přišel, ďábel mu místo ukázal, kde jest Syn Boží trpěl; Foustus se hned ďábla tázal, jak Pán Ježíš vyhlížel, když totiž na dřevě kříže
za všecky hříšné umřel.
13. Ďábel jemu odpověď dal: žádný malíř nemůž být,
kterýby obraz Ježíše mohl tak, jak byl, trefit: co to žádáš, doktor Fouste? pozdě pokání činit nebo co si nám přislíbil, jednou musíš vyplnit.
13. Kdybys byl Ježíše viděl, jak byl tuze stlučený, samá krev a rány v těle, komu pak byl podobný ? srdce v tvém těle smrtelné bylo by se rozpuklo,
ale však tobě jest darmo, následuje tě peklo.
14. Foustus ale v tom povětří velmi se s ďábly hádal, svého rozumu jest pozbyl, přec mu Pán Bůh ukázal to na obloze nebeské,
co jest žádal viděti, ten obraz Pána Ježíše, teprv počal želeti.
15. Faustus ve svém srdci vzdýchal, ďábel k němu promluvil,
aby mlčel, proč ne dříve své pokání nečinil: sice tě do toho moře již hoditi myslíme, neb za naši věrnou službu také plat mít musíme.
16. Hned na dva tisíce sáhů v povětří ho vynesli,
a zpátkem zas do Majlandu v okamžení přinesli: a tu zase v jeho domě jemu věrně sloužili, však by ho rač ti ďáblové již byli opustili.
17. Tu Aurhan hnedky zas musel v okamžení letěti,
tři lokte pěkného plátna z Portngalu přinésti, a z dalekých zemí barvy musel jest také míti, Mestofeles hned takové musel nejčistěj tříti.
18. Foustus praví: Tenkrát musíš Krista mne malovati,
tak jak on na kříži umřel, krucifix udělati:
|
|
|
