str. 429
ďábel poěal hned malovat na plátně připraveným, ptá se Fousta: zdali stojí dojista v tom slibu svým.
19. Doktor Foust ďáblu povídá: Jen ty maluj, neboj se; neb já po Bohu netoužím, nebojím se Ježíše.
Když ten obraz již od ďábla, dohotovený jest byl, on na duši velkou žalost patříce na to cítil.
20. Nedal však na sobě znáti, mlčel raděj v tichosti;
ten ďábel, jenž to maloval, pravil jemu v tajnosti, že mu ještě něco schází, co on nemůž dělati, totiž nápis Krista Pána nemám moci napsati.
21. Všecko ďábel moh způsobit. jen nápis Krista Pána
aby mohl vymalovat, nebyla mu moc daná: tedy považ, ó křesťane! ty slova nos při sobě nebude moct přistoupiti nikdy zlý ďábel k tobě.
22. Neb doktor Foust ďáblům službu draze musel platiti:
s tělem i s duší do pekla nešťastně musel jíti: neb ti šerední ďáblové zle sou s ním zacházeli, tak jako on je sužoval, též se na něm pomstili.
23. Ej hle! považ, ó křesťane! ach uedej tělu vůli, pozdravuj Kristových pět ran v svém srdci každou chvíli: padni před tvář Spasitele, opusť světské rozkoše,
tak se tvá duše dostane to do nebeské říše.
AMEN.
|
Kraslice moravské.
Příspěvek k ornamentice lidové.
Podává prof. Jos. Klvaňa.
II.
V ročníku II. tohoto časopisu podána první řada moravských kraslic s příslušnými poznámkami o technice a ornamentu v jednotlivých krajích moravských.
Dnes předvádíme jako dokončení článku tehdejšího vyobrazení ostatních typických kraslic slovenských, vyjímajíc velecké, o nichž snad šíře promluvíme ve stati, pojednávající ornament horňácký (ve-lecký) vůbec. Protože kraslice z Nové Vsi u Uherského Ostrohu jsou ve svých hlavně přímočarně geometrických motivech nevyčerpatelný, přidáváme k těm, jež na straně 487. II. ročníku Ö. L. jsou podány a od zakladatelky, abychom tak řekli, tohoto způsobu rýsování pocházejí, ještě čtyři kraslice novovesské, kteréž pocházejí od Marie Lúčné (a ne Luzné) čtenářům asi z Horáckého výměnku na loňské Národopisné výstavě naší dobře známé. (Viz Český Lid V. 211.)
|
