s anděly svatými a ode všech ctěn býváš hlasy líbeznými. Ó dej nám tam dojíti, Tě Boha chváliti, vyznávajíc Tě pánem, ať se tam do-stanem."

Zajímavo je také pozorovati, že lid paroduje písně du-chovní. Příklady toho jsou mezi písněmi, které Bartoš nadpisuje „muzikantská večeře". Popěvky ty pocházejí z osad na uherském pomezí, zejména z Nových Lhotek a vynikají tím, že družba ukládá muzikantům po hostině svatební, aby improvisovali písničky (sr. str. 489). Je možno, že muzikant, aby vzbudil hlučnější smích, počal počátkem vážné písně, k němuž připojil neočekávané „vtipné" zakončení. Příklady toho spatřuji v popěvcích č. 876: Báno vstávajíce s svého lože, šel jeden švec k židovi na koze atd.; srv. č. 892 : Ej vstávajíce ráno z svého lože atd. č. 878:0 blahoslavený člověk, kerý propyl co maí kolvek; srv. O blahoslavený člověk, kterýž v dobrém ztrávil svůj věk Žit. str. 345, Klejch č. 585, (píseň z r. 1559). Nejjasněji to ukazuje popěvek č. 879: Kraj čí r byl Absolon, ale že zle šil on, Davidu otci svému ušii krátkú halenu. Srv. Klejch č. 582: Krásný byl Absolon, než že zle činil on, Davida otce svého vyhnal z království jeho.

Zbývalo by srovnati nápěvy původní s nápěvy příslušných písní u Bartoše. Ale nejsa hudebníkem, do rozboru nemohu se pouštěti. Připomínám jen, že všude zvláště cifry mění vážný, odměřený ráž chorálů; lid snad právě tím. hleděl jim dodati veselejšího zbarvení a sblížiti je se svými zpěvy.

Jako s mnohou horou v cechách i jinde je spojena nějaká lidová báje ze starších dob, na př, s Blaníkem (o spících rytířích sv. Václavských), o Blocksbergu a j., tak i s velkolepým pohořím Krkonošským je spojeno mnoho velmi rozšířených a oblíbených pohádek a povídek o domnělém duchu těch hor, nazvaném Rybě coul (německy Rübezahl), četné pohádky o Rybecoulovi jsou však