různého zrna a nestejné ceny. Jen některé jsou původní výtvory lidové ze starších dob, a většina ostatních je od pozdějších spisovatelů německých v 17. a 18. století, dílem dle starších, méně zdařile nápodobena, dílem i zcela nově, někdy vtipně a často až hrubě vymyšlena a s rozličným úmyslem na světlo vydána.

Německých spisů o Rybecoulovi vyšlo mnoho, zvláště v sousedním, poněmčeném Slezsku; ale mnohé ty novější jich báchorky a povídačky jsou tak nechutné a směšné, že i prostí obyvatelé Krkonošských hor sami víry jim odepřeli, a za našich časů nikdo už na Rybecoula nevěří, ovšem hlavně proto, že lidé i tam jsou teď méně pověrčiví. („Jičínský Obzor" 1861, č. 8.)

česká literatura o Rybecoulovi je poměrně malá, chudá. První knížka toho druhu vyšla teprv r. 1794 v Praze pod názvem: Ribrcol na Krkonošských horách, aneb zaklený a vysvobozený prino. Staročeská smyšlenka od V. Krameriusa, a druhá, bez udání místa a roku, pod názvem „R i b r c á 1, aneb horní duch na Krkonošských horách." („Vesna". Ve Vídni 1851, č. 115.) Obě ty české povídky jsou však původu německého, neb jsou to více méně volné překlady, ale u lidu našeho svého času došly velké obliby a byly, bez udání roku, častěji švabachem tištěny v Praze i v Jindřichově Hradci. Původní pověsť o Rybecoulovi jest tu v celou povídku volně spracována a všelijakými nechutnými přídavky (o čarodějnicích, princech a princeznách) nad míru znesvářena. („Jičínský Obzor" 1861, č. 7.) J. A. Kouble použil pověsti o Rybecoulu k sepsání dětské divadelní hry „Rybrcol II. na Krkonoších". (Praha, 1867.)

Dr. ö. Zíbrt v Českém Lidu (III. 1893—4, str. 49—50) k starým zprávám o Rybecoulovi, jež uveřejnil v polemické stati „Němci o Krakonoši" ve feuilletoně „Národních Listů" (1889 č. 28.), přidal další doklad staročeský, že byl Rybecoul znám cechům již na začátku století 17. Doklad ten je zapsán od kněze Havla Žalanského v knize „O zlých anjelích neb ďáblích", vydané v Praze r. 1618. A dle tobo důvodně soudil a tvrdil, že pověst o Rybecoulovi v Čechách vznikla bezpochyby v dobách ještě starších, neboť by se nemohla teprv tehda rázem rozšířiti v lidovém podání. Kromě jiných zají mavých zpráv staročeských, jako o skřítku, o černém muži, jenž děti bere do pytle a p., jež Dr. Zíbrt většinou otiskl v Českém Lidu, Žalanský tam (na str. 156) vypsal z pramene asi německého: „Na horách českých krkonošských začasté se ukazuje mnich, kterýž Ru-bical sluje; ten se k lidem, přes hory tu jdoucím, přitovařišuje, k nim se vlídně má, aby dobré mysli byli, napomíná, že jim přes ty hory cestu ukázati a je sprovoditi chce. Potom, když je na místa nepřístupná, mezi doly a skály přivede, že nevědí, kam se obrátiti, tuť on na dřevo nebo strom ňáký vskočí a jim se tak jasně a nemotorně směje, že se to po všem lese rozléhá."